Kakaové cupcakes s božským krémem z arašídového másla

Tenhle víkend jsme s přáteli pořádali oslavu a jelikož se měla konat u nás doma, přemýšlela jsem, čím bandu nakrmit. Volba jídla byla vzhledem k slunečnému počasí a nebi bez mráčku jasná – hodíme něco na gril. Ale co nějaký dezert nebo dort, ideálně v poměru minimum práce a ohromující výsledek? V tu chvíli mi to docvaklo – kamarádka Lucka mi přece dala recept na skvělé cupcakes s arašídovým krémem, které zmizí rekordním tempem, kdykoli je přinese do práce. Tahle kombinace vláčných košíčků a nevšedního krému dostane každého!

Recept je možné udělat v ne-veganské i veganské verzi, stačí nahradit klasické máslo jeho veganskou alternativou (např. Alsan ve zlatém obale).

Co tedy na tuhle dobrůtku potřebujeme?

Těsto:

  • 400 g hladké mouky
  • 400 g cukru krupice
  • 8 lžic holandského kakaa (neslazený kakaový prášek)
  • 12 lžic oleje (řepkový nebo slunečnicový)
  • 500 ml vody
  • 4 lžičky vanilkového extraktu
  • 2 lžičky jedlé sody
  • 1 lžička jablečného octa

Krém:

  • 1 hrnek hladkého arašídového másla
  • 8 lžic másla pokojové teploty
  • 1/4 hrnku kokosového oleje
  • 2 hrnky moučkového cukru

Ostatní:

  • Plech na muffiny nebo silikonové formičky
  • Papírové košíčky

Nejprve si připravíme těsto. Lucka se s tím nepáře a prostě mixérem smíchá všechny suroviny rovnou dohromady v jedné misce. Já na to šla trochu víc vědecky, nejdřív jsem si smíchala vlažnou vodu s kakaem, které jsem nechala dobře rozpustit. Pak jsem přidala všechny ostatní tekuté přísady a opět zamíchala, aby se mi suroviny spojily. Vedle v misce jsem si smíchala mouku, cukr a sodu a pak jsem sypkou směs postupně zašlehala do tekutého základu. Evidentně fungují oba postupy 🙂 Těsto by nemělo být příliš řídké, ale ani moc husté. Z mé zkušenosti při dodržení dávkování hustota rozhodně nehrozí, spíše ta řídkost. V takovém případě přidejte ještě trochu mouky. Dávka těsta mi stačila na cca 28 menších cupcakes.

Výslednou směsí naplníme zhruba do 3/4 velikosti papírové košíčky, které máme připravené v plechové formě na muffiny nebo v silikonových košíčcích (papírové košíčky do nich jen vložíme, není třeba nic vymazávat a vysypávat). Pečeme zhruba 16 minut na 160- 170°C, správné upečení ověříme párátkem nebo špejlí (pokud je hotovo, na špejli při píchnutí nic neulpí).

Připravit krém je už brnkačka: v misce nejprve mixérem smícháme arašídové máslo, normální máslo a kokosový olej. Mixujeme, dokud nám nevznikne krásně hladká směs. Potom postupně zašleháme moučkový cukr a krém je hotov. To, co s chutí udělá kokosový olej, je prostě pecka!

Jakmile cupcakes zcela vystydnou, nazdobíme je krémem. Pak je dáme ještě na pár hodin do lednice, kde se hezky vychladí a rozleží. Dobrou chuť!

PS: Asi čtvrtka krému mi po nazdobení zbyla a přemýšlela jsem, co s ním. Pak přišli kamarádi a snědl se i samotný jen tak 🙂

kapkejk

Sdílejte na: Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestShare on Google+

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 52. DEN (24.3. 2015)

Dneska jsem na sebe mimořádně hrdá 🙂 Strávila jsem totiž tři hodiny pobíháním okolo baráku a stříháním odrostlé levandule, suchých kapradinových listů a prostříháváním rostlin na skalce. Musím uznat, že na někoho, kdo o zahradničení prakticky nic neví, to byl docela solidní výkon. Hlavně skalka zázračně prokoukla a objevily se tam narcisky a další kytičky, které pod odrostlými šlahouny téměř nebyly vidět. Třeba mě to začne nakonec i bavit 🙂

Abych nezapomněla, dneska se stal ještě jeden významný milník: měli jsme první letošní nanuk 🙂 Zahlédli jsme Pikao nanuk, takže jsme ho museli otestovat. Výsledek je chuťově velmi vyvedený a výrobek kupodivu neobsahuje palmový olej. Tenhle mls na klacku jsme určitě neměli naposledy 🙂

 

Sdílejte na: Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestShare on Google+

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 51. DEN (23.3. 2015)

Středa se zapíše do naší soukromé historie 🙂 Dnes jsme se s mužem totiž konečně dokopali k oběhání úřadů, abychom si změnili adresu trvalého pobytu a nechali si udělat nové občanky. Kupodivu jsme nikde nečekali dlouho, takže jsme ještě stihli odlovit kešku a projít se po velikonočních trzích. Pak už jsme se jen příjemně flákali a užívali toho, že jsme doma oba 🙂

Sdílejte na: Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestShare on Google+

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 50. DEN (22.3. 2015)

Dnešek byl poslední den tento týden, kdy jsem byla v práci. Potřebovala jsem si ještě vybrat starou dovolenou, tak jsem si vzala na zítřek a čtvrtek volno. A když se k tomu přičte páteční a pondělní svátek, vychází to moc hezky 🙂 Proto mi dnes ani nevadilo zůstat v kanclu o chvilku déle, abych všechno připravila zastupující kolegyni. Až žije dovolená, ačkoli si ji užiju jen doma! 🙂

Sdílejte na: Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestShare on Google+

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 49. DEN (21.3. 2015)

Pondělí mi tentokrát uteklo docela rychle, ač to není můj oblíbený den, jak jsem už několikrát avizovala. Ale dneska byl výjimečně v práci docela klid, v pohodě jsem zvládla udělat své každodenní povinnosti a ještě vypomoci s něčím dalším. Odpoledne ovšem přišlo to nejlepší – sladká svačinová odměna 🙂

O víkendu jsem se poprvé pokoušela o pečený cheesecake a v pondělí ještě kousek zbyl. Podávaný spolu s ovocnou omáčkou byl strašně osvěžující a chuťově krásně vyvážený 🙂 Recept a fotka se brzy objeví v rubrice Uvařeno.

Sdílejte na: Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestShare on Google+

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 48. DEN (20.3. 2015)

Na dnešek jsem se těšila jako malá holka. Jel se totiž první letošní závod F1 🙂 Ačkoli začínal v šest ráno našeho času, prostě neexistovalo, abych si ho nechala ujít 🙂 Závod byl napínavý a fakt jsem si ho užila, zvlášť po takové době. Trochu mě mrzí, že Alonso a Button nebodovali, ale nedá se nic dělat. Fernando měl dokonce pěkně ošklivou nehodu, způsobenou nájezdem na zadní kolo Gutiérreze. Párkrát se otočil přes budku a pak to v poměrně vysoké rychlosti napálil do bariéry. Incident byl tak ošklivý, až jsem byla překvapená, že z auta vylezl po svých – ale díky bohu za to. Nicméně tím přišel o slibnou pozici a závod musel být zastaven, dokud se neodklidí auta a nepořádek z trati. Jenson o svou slibnou pozici taky přišel, protože v době, kdy byl závod zastaven, už měl po zastávce v boxech. Škoda! Nevadí, před námi je ještě 20 závodů a důležité je to, že je Fernando v pořádku a že se ukázalo, že auta jsou o mnoho lepší než minulou sezónu, jsou spolehlivá a konkurenceschopná 🙂

Na Fernandovu nehodu se můžete podívat tady.

alonso

Sdílejte na: Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestShare on Google+

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 47. DEN (19.3. 2015)

Sobotní potěšení je vlastně ještě pokračováním ze včerejška. Nevšimla jsem si totiž, že kromě věcí/úklidu pro nás oba mi přichystal i speciální překvapení 🙂

Už dlooouho nosím na telefonu přívěsek s andělíčkem, který jsem dostala od jedné ze svých nejlepších kamarádek. Je to takový můj talisman a vždycky si říkám, že mi přináší štěstí a vše díky němu dobře dopadne. Jenže na poslední cestě do Francie se mi na něm rozbil kroužek, který držel andělíčka na přívěsku, takže jsem ho málem ztratila a pak ho na telefonu radši nenosila. Muž mi ho včera spravil a připnula na nový kroužek, takže si ho můžu připevnit zpátky 🙂 Svět je zase v pořádku! 😉

Sdílejte na: Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestShare on Google+

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 46. DEN (18.3. 2015)

Dneska se k tomu, co mě potěšilo, dostanu trochu oklikou. Včera večer jsem byla doma neskutečně protivná a nešťastná kvůli nepořádku a chaosu, který jsme doma měli. Co se týče bordýlku, jsem poměrně tolerantní a nešílím kvůli každé neuklizené věci, skvrně na lince nebo drobku na podlaze. Ale potřebuju mít doma vždycky nějaký relativně uklizený a klidný koutek, kam můžu zalézt, protože když nepořádek přesáhne únosnou míru, začínám být právě takhle na zabití, dokud se doma zase trochu nepoklidí 🙂

Když jsem se odpoledne vracela domů, říkala jsem si, že jsem to včera s tím, jak jsem byla nepříjemná, trochu přehnala, a že to musím dneska napravit. Jenže po příchodu domů jsem zůstala v totálním šoku. Mého milovaného muže asi mrzelo, jak jsem byla neštastná (anebo to nechtěl poslouchat 😀 ), takže se dal sám do díla. Nejenže uklidil v hale, kde byl největší nepořádek, ale udělal mi místo na okně na kytky, sklidil všechny papíry a faktury v naší pracovně a vyluxoval, ale ještě dojel do hobbymarketu a zbouchal prozatímní věšák na bundy a poličku k posteli, koupil a pověsil provizorní záclony…

Jelikož vím, že má své práce dost a ještě k tomu nesnáší úklid, je mi jasné, kolik ho to muselo stát úsilí a ani bych to po něm všechno sama nechtěla. Totálně mě překvapil a dostal, hned se doma cítím zase dobře 🙂 Wow!!! :-*

Sdílejte na: Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestShare on Google+

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 45. DEN (17.3. 2015)

Dneska jsem se s chutí zasmála slovníčku korporátních pojmů z magazínu Čilichili, o nějž bych se ráda podělila. Minimálně 75 % výrazů se totiž používá i u nás a definice není zase až tak mimo 😀

Teambuilding – parta manažerů stráví jedno odpoledne předstíráním, že skákání v pytli výrazně zlepšuje jejich komunikační dovednosti.

Školení – dvě hodiny strávené čuměním do prázdna. Ale zaplaťpánbu za to, lepší než sedět v kanclu.

Workshop – dvě hodiny strávené čuměním do prázdna, na jejichž konci se má něco prezentovat, no ty vole, to radši sedět v kanclu.

Soft motivace – manažerská představa, že poplácání po zádech potěší stejně jako pětikilo navíc.

Soft skills – vycpávka do sívíčka, když tam potřebujete napsat něco, na co nemusíte mít papír.

Openspace – peklo na zemi.

Nabriefovat – dát co nejvíc vágní informace a pak dotyčného seřvat, proč to není tak, jak jsme se domluvili.

Firemní kultura – zaklínadlo, kvůli kterému musíte na tu kérku fakt zapomenout.

Brainstorming – parta „kreativců“ zapisuje na flipchart ty největší blbosti, co je napadnou.

Copywriter – člověk, který nemá na to, aby psal něco pořádnýho (například seriál Ulice), tak se živí předstíráním, že stvořit tříslovný slogan je fakt umění.

Home office – to je, když v pátek chcete jet na chatu a nechce se vám na to plýtvat dovolenou.

Sick day – to je, když se v týdnu vožerete, jak zákon káže, a táhne z vás tak, že by onemocněl i zbytek týmu.

Tým – volné uskupení zoufalců, co spolu komunikují dvakrát týdně – v pondělí: „Tak jaký byl víkend?“ A v pátek: „Tak co, co plánuješ na víkend?“

Dynamický tým – skupina lidí, ve které několik lidí ještě nemá hypotéku.

Junior – poskok.

Senior – debil.

CEO – ufon, kterýho vidíte jednou ročně na vánočním večírku.

Deadline – datum, kdy se na projektu začíná pracovat.

ASAP – až to bude, tak to bude.

CV – krátká povídka žánru sci-fi.

Know-how – sousloví, co neznamená vůbec nic.

Feedback – sdělení, že jste něco podělali.

A teď hurá zpátky vyplňovat tabulky!

(text převzat z Čilichili.cz)

 

Sdílejte na: Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestShare on Google+

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 44. DEN (16.3. 2015)

V poslední době jsem se při práci naučila něco poslouchat. Někdy vyhraje hudba, jindy mluvené slovo, ale málokdy si do sluchátek nic nepustím. Dneska už jsem ale nevěděla, co přehrávat. Oblíbený playlist se mi už trochu ohrál, neměla jsem čas hledat něco nového a na jindy oblíbené Hurvínky a další vyprávění jsem neměla náladu. A pak ten nápad přišel! Co třeba nějaký starší český seriál? 🙂

Takže jsem na youtube natrefila na My všichni školou povinní. Heuréka! Nic náročného, u čeho by bylo třeba se příliš soustředit, ale zároveň s postavami, které lze jednoduše rozeznat po hlase a není potřeba se tedy dívat. Navíc jsem si příběh hrubě pamatovala z doby, kdy na to naši koukali v televizi. Paráda! A až to dokoukám, budou asi Okna vesmíru dokořán 😉

Sdílejte na: Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestShare on Google+