Dnešní důvody k radosti budou veskrze technického charakteru 🙂

Bod číslo jedna: objednáváme displej k milované čtečce, tak snad přijde brzo a bude fungovat.

Bod číslo dva: muž se v noci špatně vyspal a dostal nakupovací náladu, tak jsem to „odskákala“ i já a dostanu externí disk 🙂 Jupííí!

Neděle začala jako vyšitá. Vstali jsme v deset, to už se dlouho nepodařilo 🙂 Náladu mi ještě vylepšil brunch, který jsme si připravili – tedy já pouze podávala ingredience a ušlehala šlehačku, muž umíchal těsto a vyrobil pancakes – americké lívance. S javorovým sirupem a domácí šlehačkou fakt nemají chybu 🙂

Jo a taky se mi podařilo dát konečně dohromady fotky k vyvolání, slibovala jsem si to už od Vánoc 🙂

Sobota nám začala vskutku neslavně. Ukázalo se totiž, jakou chybou je bydlet v podkrovním bytě. Ráno jsme si ještě četli v posteli při světle z lampičky, já na milované Kindle čtečce a muž na iPadu. Pak jsem vyskočila, abych vytáhla celozatemňující žaluzii na střešním okně, jenže jsem si nevšimla, že milá čtečka se nějakým způsobem ocitla pod polštářem. Samozřejmě jsem na ni šlápla. Ačkoli to nebylo celou vahou, stačilo to k tomu, aby praskl displej.

A proč o tom píšu zrovna do rubriky, kde by se měly objevovat věci, které mi zpříjemnily den? Protože můj inženýr po rozkuchání přístroje zjistil, že zbytku čtečky se pravděpodobně nic nestalo a vypadá to, že na ebay nebude problém sehnat nový displej. Ať žijí Číňani! 🙂

Dnešní den byl v práci hodně náročný. Jedna věc, o které jsme ale věděli už minimálně 3 týdny, se z ničeho nic stala prioritou a na mě bylo zorganizovat práci ještě dalším pěti lidem, aby se na tom zapracovalo. Celý den jsem tak kontrolovala, co se děje, řešila různá neporozumění si a přitom se ještě snažila dělat svoji práci. Na konci dne jsem odcházela fakt vycucaná a jelikož jsem tušila, že ani má silnější polovička na tom nebude o moc lépe, rozhodla jsem, že je čas na pohodový večer. Takže přišel na řadu film, slaný závin a portské 🙂

Dneska jsem v průběhu práce narazila na facebookový profil, jehož majitelka měla jako profilovku holčičku Candy ze stejnojmenného japonského seriálu. Kdysi běžel i u nás v televizi, jako dítě jsem ho strašně zbožňovala, se ségrou jsme i pojmenovaly panenky podle Candy a její kamarádky Annie 🙂 Vlastně mě ta nostalgie drží doteď, kéž by se dal sehnat v češtině! Takže jsem si celý den aspoň pobrukovala jeho znělku 🙂

Dneska to bude zase trochu pracovní. A trochu vlastně ne 🙂

Co že bylo tenhle den tak prima? Poštěstilo se mi být ve tři hodiny už doma, ačkoli jsem ještě vyřizovala nákupy. V práci totiž začal zlobit systém i nástroj, který potřebuji, tak jsem se po hodině rozčilování rozhodla, že bude lepší vypadnout, užít si dne a zbytek práce nechat domů, až bude zase vše fungovat 🙂

Jo a ještě jedna věc mě dneska dostala: tihle praktičtí pomocníci do kuchyně. Samozřejmě „počebuju“ půlku věcí, ale jednička je jednoznačně jednorožec! 😉

(http://cook.my/unicorn-seasoning-shaker/)

Dnešní příspěvek k projektu 365 šťastných a veselých dnů bude veskrze pracovní.

První super věcí byl neskutečný klid v našem open space. Normálně v kanceláři bivakuje kolem dvaceti lidí, takže je jasné, že je tam občas pořádný šum. Ale dnes se nás sešlo sotva deset, navíc povětšinou takových, co nejsou ani normálně tolik slyšet. Ne že bych neměla kolegy ráda, ale dneska to byl prostě ráj 🙂

Druhou věcí, kterou jsem si dnes udělala radost, bylo to, že jsem po práci uklidila noťas do skřínky a už tam zůstal, už jsem doma nic nevyráběla. Po několika dnech to bodlo. Na striktním oddělování práce a domova asi něco bude, docela pěkně jsem si odpočinula 🙂

Trochu jsem váhala, co dnes zařadit do téhle rubriky, jelikož se nic moc nestalo. Ale nakonec se přece něco našlo.

Po práci mi zvedla náladu „návštěva“ u Andělíčka, vlastně sáhnutí na kovovou hlavičku na mříži u katedrály, o které se povídá, že plní přání, dává na lidi pozor a tak. Stalo se to zhruba před třičtvrtě rokem takovým mým soukromým pondělním rituálem.

A pak mi celý den v hlavě zněla Kapela od Chinasek. Jedna z mála písniček, co se mi na Rockfieldu líbila na první poslech 🙂

Dnes mi udělaly radost hned dvě věci. Tou první je to, že se nám povedlo uvařit hovězí po burgunsku, přestože jsme během kuchtění dostali lekci o tom, že to fakt asi není jídlo, jehož přípravu si lze usnadnit použitím papiňáku. Tedy aspoň ne tehdy, když ho necháme hodinu bez dozoru žít vlastním životem 🙂 Fotku bohužel nemám, z mobilu byla hodně rozmazaná a foťák byl zrovna vybitý.

Druhá věc, která mě dnes potěšila, je dost prostá – poprvé od začátku roku jsme o víkendu zůstali doma sami dva a podařilo se mi víceméně nic nedělat 🙂 Část dneška jsem proflákala koukáním na Nákupné maniačky – slovenskou show, ve které se čtyři soutěžící snaží nakoupit a poskládat outfit odpovídající určitému zadání a pak se vzájemně obodují. Není to bůhvíjak intelektuální zábava, ale pokud chci jen kulisu k odpočinku, není to špatná volba. Narozdíl od Prostřeno!, na které se taky občas dívám, se tam aspoň moc nehádají a netaktizují 🙂