Dneska bylo hrozně příjemné to, že jsme šli spát o hodinu dřív než obvykle. Navíc jsem si před spaním udělala takovou čtecí půlhodinku a rozečetla si další knížku. To se to taky čte, když už má Kindle nový displej 🙂 Tentokrát jsem si vybrala Šepoty a lži od Joy Fielding. Čtení mě poslední dobou fakt baví, je to hrozně příjemný relax. Už se těším, až budu mít v novém baráčku čtecí koutek a knihovničku! 🙂

Středu jsem strávila skoro celou v Praze. Jela jsem školit nové kolegy a po práci si domluvila „rande“ s Áďou – holčinou, se kterou se kamarádíme už od první třídy. Neviděly jsme se snad rok a půl, takže tři hodiny strávené povídáním, jídlem a konzumací lahvinky Chardonnay uběhly jako voda (btw, doporučuji restauraci Charleston na Křižíkově ulici, jídlo i víno bylo vynikající, prostředí příjemné a ceny rozumné). Máme si prostě pořád co říct a jsem hrozně ráda, že jsme si zůstaly blízké, přestože už nebydlíme ve stejném městě 17 let 😉

Během středy se stala ještě jedna podařená příhoda: z Prahy jsem odjížděla posledním busem Student Agency v devět večer, ale neměla jsem tušení, že tím samým autobusem jede i spolubydlící z bytu. Dokonce jsme obě vystoupily na stejné zastávce, ale ona mě neviděla a já ji taky ne. Jí přijel naproti přítel na kole a domů šli pěšky, pro mě přijel muž vozem. Až když jsme se potkaly před barákem, každá v doprovodu své silné polovičky, tak jsme zjistily, jak trapně se nám podařilo minout 😀

V úterý jsem se náramně pobavila, když jsme se byli odpoledne podívat ještě jednou na domeček a probírali jsme s paní majitelkou technické věci á la jak se obsluhuje kotel, kam se odváží posekaná tráva apod.

Teprve dnes jsem si totiž při prohlídce všimla, že v jedné z koupelen se nachází sejf 😀 Sranda je, že paní od něj nemá klíče a v zámečnickém centru jí řekli, že za otevření by mohla dát až 12 000 Kč. Tak se na to vykašlala a ten trezor prostě zůstal zamčený. Jakmile nám tohle pověděla, bylo mi jasné, že na muže to zafungovalo asi jako rudý hadr na býka 🙂 Čekám, že prvních pár týdnů po nastěhování bude trávit večery u sejfu a hledat správnou číselnou kombinaci, dokud to nelouskne 😀

Dneska je super už je to, že jsem se dopracovala k jubilejní stovce. Ne že bych nečekala, že vydržím, ale spíš jsem nečekala, že mě to bude pořád bavit 😉 Tak na další stovku!

Ještě bych se ráda podělila o větu, která mě dnes rozesmála na hodině angličtiny. Šlo o cvičení s různými nápisy – pokusy o překlad z místního jazyka do angličtiny – a my jsme hledali, co je špatně a co se asi snažili původně říci. Takže to znělo následovně:

„In the lobby of a Moscow hotel across from a Russian Orthodox monastery:
You are welcome to visit the cemetery where famous Russian and Soviet composers, artists, and writers are buried daily except Thursday.“

Zajímalo by mě, jestli to fakt někdo takhle zmastil, nebo si to jen vymyslel 🙂

Ačkoli je dnes neděle a i ty formule se jely, dneska to o nich nebude, protože závod nebyl dvakrát záživný a Mekům to lautr nešlo.

A co se tedy našlo jiného, co by mě potěšilo? V první řadě to byla mužova starostlivost poté, co jsem se v noci vzbudila a bylo mi ukrutně zle – nějak mi nesedl sekt a jahody se šlehačkou k večeři. Šel opakovaně zkontrolovat, jestli jsem sebou na záchodě nesekla, vyvětral a pak mi dělal polštářek a povídal si se mnou, dokud jsem zase neusnula…prostě můj poklad 😉

V druhé řadě to byla záchrana misek. Odpoledne jsem vytahovala ze skříňky nad kuchyňskou linkou skleněné misky, že si uděláme jahody se šlehačkou. Mističky jsou samozřejmě na nejvyšší polici, takže bylo spíš otázkou času, kdy je blbě chytnu a vyletí mi z ruky. No, ta chvíle nastala právě dneska 🙂 Chytla jsem misky a sundávala je dolů, jedna mi nějak vylítla, hned i druhá, ještě jsem je jednou zachytila, ale nepodařilo se mi je pevně chytit a najednou letěly mimo můj dosah. Už jsem rezignovala a jen se modlila, ať se roztřískají šikovně a nenalítají střepy do kaše, kterou jsem uvařila na zítřejš oběd. Naštěstí v dosahu stál muž, hrál po nich do vzduchu, chvíli s nimi neuvěřitelně žongloval než se mu je podařilo ustálit a pevně chytnout, ale nakonec to dokázal. Nechápu jak, ale fakt jsem šťastná, že se nerozbily 🙂

Dnes mi největší radost udělalo to, že jsme konečně doma. Těch návštěv jsme během dvou dnů zvládli opravdu hodně a přeci jen platí, že všude dobře, doma nejlíp. Cestou k nám jsme ještě zastavili u prodejce jahod u silnice a bedýnku koupili. Pak jsme si ještě řekli, že se k tomu skvěle hodí šlehačka a sekt a plán na večer byl jasný. Paráda! 🙂

Edit: Po happy dni přišla crappy noc, nějak mi to nesedlo a bylo mi zle jak dlouho ne. Ale stálo to za to!

Jelikož tu máme prodloužený víkend, rozhodli jsme se udělat si výlet za příbuzenstvem. Naše první cesta vedla do Mostu – tady bydlí mužova babička. A to je to, co mě dnes potěšilo – konečně jsem ji poznala. Dřív nebyla moc příležitost, muž nejezdí moc ani domů, natož po dalších příbuzných, navíc tam jsou nějaké složitější vztahy…

Každopádně jsem ráda, že jsem ji poznala. Byli jsme na návštěvě asi dvě hodiny a zdála se mi moc milá, jen hrozně smutná ze smrti partnera, přestože ten umřel už skoro před rokem a zdá se, že pro ni to byla opravdu spřízněná duše. Říkala nám, ať cestujeme a dopřejeme si zážitky, dokud to jde, že zahrádka počká, ale jeden nikdy neví, co se mu nebo druhým stane a pak by ho mrzelo, že si něco naplánoval a už se to nesplní…Bylo mi líto, že je tak osamělá, fakt bych takhle skončit nechtěla. Jsem ráda, že jsme ji mohli potěšit aspoň návštěvou a několika věnovanými fotkami.

Dneska mě (a nejen mě) pobavila příhoda, co se stala v práci. A já byla přímo v centru dění 🙂

Když něco zpracovávám v interní databázi, vidím tam, kdo s danou položkou co dělal – kdo naposledy kontroloval údaje, kdo k tomu něco přidával apod., svou práci si virtuálně podepisujeme. Odpoledne se ke mně dostala jedna položka a myslela jsem, že mám Jiříkovo vidění – datum kontroly 7.5., ale podepsáno kolegyní, která u nás už asi třičtvrtě roku nepracuje 😀 Hned jsem psala kolegyni, která dělala ve stejném teamu, jestli někdo něco zpracovává pod jménem té bývalé kolegyně. Řekla mi, že ona to určitě nezpracovávala, ale že dnes tu práci dělala jedna jiná slečna a možná zapomněla přepsat jméno bývalé kolegyně, protože její práce jim slouží jako šablona. V tuhle chvíli už jsme to řešily asi čtyři a myslely si, že máme v práci ducha, protože i ta druhá slečna přísahala, že danou věc nezpracovávala. Zkrátka všem z toho šla hlava kolem.

A pak mi na Skype od první kolegyně, se kterou jsem to řešila, přišla zpráva, že strašně plaším. Datum zpracování s podpisem bývalé kolegyně totiž sice bylo také 7.5., jenže 2014!!! Takže jsem dostala ze srandy vyhubováno, že vyvolávám všeobecnou paniku 😀 Každopádně taková shoda náhod, to bych sama nevymyslela 🙂

Dnešní postřehy budou trochu kolidovat se slovníkem slušného děvčete, ale budiž mi to pro jednou v zájmu zábavy odpuštěno 🙂

A co že mě to dneska tak pobavilo? V práci dělám nejen s českými, ale zejména se zahraničními daty. Často se setkám i s cizokrajnými jmény, nad kterými se člověk občas musí pousmát. Dneska jsem ale objevila opravdovou perličku. Už si nepamatuji, zda to byla žena, či muž, ale natrefila jsem na osobu pocházející z Thajska, jejíž křestní jméno bylo Nasrat. Baví mě pestrost jazyků a to, jak jedno slovo může v jiném jazyce úplně změnit význam 🙂

Mimochodem, v téhle souvislosti se mi vybavil ještě jeden podobný, ale už celkem profláknutý případ – indická zpěvačka jménem Rani Srani. Myslíte, že je náhoda, že je půlka jejích fanoušků na Facebooku z České republiky? 😀