Dneska mě strašně pobavila jedna událost založená na Facebooku. Tedy vlastně ani ne tak ta událost, ale ty komentáře 🙂 O co vlastně jde? Pan Macura a pan hrabě Martucci se chystají dělat v nějakém baru přednášku o tyranech a domácím násilí. Pan Macura se přitom sám prohlašuje za jediného muže v České republice, který této problematice hloubkově rozumí. Téma domácího násilí samozřejmě nechci zesměšňovat, ale tohle je prostě celé komické. Připomíná mi to ne až tak dávný případ, kdy chtěla Olga Lounová pořádat seminář o tom, jak se dostat a udržet ve světě showbusinessu 🙂

A teď už několik příspěvků:

Dneska mám radost z toho, že jsem zvládla udělat víc věcí než jsem počítala 🙂

V práci jsem dodělala něco, o čemž jsem si původně myslela, že to dokončím až zítra, že dneska je to nereálné. Ale zakousla jsem se do toho a dodělala to, přestože jsem počítala s přesčasem a s tím, že mi ujede trolej domů (jede jednou za hodinu) a budu muset dopravu řešit jinak. Nakonec jsem v práci byla déle jen o pár minut a i tu trolej jsem chytla 🙂

Taky jsem si na dnešek naplánovala, že udělám úkoly na angličtinu. Byla jsem celý den nějaká strašně utahaná a říkala si, že to asi nedám, ale docela jsem se pak probrala a zvládla skoro všechno.

Taky jsem si naplánovala, že dneska půjdu dříve do postele, ať maličko zaženu tu únavu. Zatím se zdá, že se to také podaří. Jo, tomu říkám get things done! 🙂

Dnešní příspěvek bude ve znamení zdraví a ekologie 🙂

Dopoledne jsme se společně s kamarády a jejich miminkem (vzorně odpočívajícím v kočárku) vypravili na procházku na rozhlednu Chlum. Bylo to asi 6 km a do kopce jsme si dali, ale bylo to hrozně fajn a aspoň jsme pro sebe něco udělali, mám z toho fakt dobrý pocit 🙂

Druhá věc, co mi udělala radost, je zákon o zákazu plýtvání potravinami, který začal platit ve Francii. V něm se nařizuje, že supermarkety nemohou nadále likvidovat neprodané potraviny, ale musí je odevzdat buď některé dobročinné organizaci, nebo zemědělcům jako krmivo pro zvířata. Jelikož takové plývání považuji za zvěrstvo, přála bych si, aby se toto nařízení prosadilo třeba i u nás. Dobrá práce, Francie! 😉 Více si můžete přečíst zde.

Když jsme dnes dopoledne šli chystat dolů do kuchyně snídani, všimla jsem si, že našemu smrčku začaly rašit nové větvičky. Obvykle stojí na zahradě, ale jelikož ho máme v květináči, tak jsme ho použili jako vánoční stromeček. Ozdobili jsme ho slámovými i skleněnými ozdobami, posypali vánočním bordelem (takovými barevnými třásněmi) a postavili ho do haly, která sousedí s kuchyní. Vždycky, když tam jdu, musím se stromečkem pokochat, a proto jsem nové výhonky zaregistrovala. Jo, tomu říkám pěstitelský úspěch! 🙂

Dneska mám rozhodně o čem psát, měla jsem dobrou náladu hned díky dvěma věcem – a kupodivu obě souvisely s prací 🙂

První věc byla to, že se mi k udělání social media researche (vyhledání firemních profilů na soc. sítích) dostal do ruky závodní okruh Nürburgring, kde jsme si na podzim zajezdili i my – o tom snad napíšu samostatný článek. Byl to perfektní zážitek a ráda jsem si okruh připomněla aspoň prostřednictvím obrázků 🙂

Podruhé jsem se rozzářila, když jsem při práci narazila na úžasné designové botičky od venezuelské značky Hot Chocolate Design. Zjistila jsem, že se dají koupit i přes Amazon a na to, že jde o velmi stylové kousky, je i cena poměrně přijatelná – přijdou na necelých 1 800 Kč (nepočítám poštovné do ČR a případné clo). Všechny jsou úžasné, ale nejvíce jsem se zamilovala do těchto zeměpisných:

Tak kdyby náhodou Ježíšek příští rok nevěděl… 😀

Další krásné kousky si můžete prohlédnout na webu či na Instagramu. Hezké pokoukání!

Dneska si musím trochu vypomoct youtubem. Ne, že by nebyl fajn den, ale zkrátka se nestalo nic speciálního, aby se o tom dalo psát. A co to tedy bude? Večer jsem se příjemně naladila svou oblíbenou skupinou Ylvis. Strašně nakažlivá melodie, text, který je vtipný, ale zároveň i k zamyšlení, a pěkný klip. Jo, prostě mě to baví 🙂

Na začátek se chci pochválit, že jsem si už druhý den v kuse vzpomněla a napsala příspěvek 😀

Na středu se v práci vždycky těším, protože mám spolu s dalšími kolegyněmi angličtinu s hrozně prima učitelem, rodilým Američanem Troyem. Narozdíl od předešlého učitele skutečně umí učit a na hodiny se připravuje, takže mají nějakou strukturu a téma. Snad poprvé za dobu, co na kurz chodím, mám pocit, že se opravdu zlepšuji 🙂

Naše skupina je poměrně pokročilá – gramatiku teoreticky zvládáme, ale horší ji použít tyhle teoretické znalosti v mluvené řeči. Troy se nás navíc snaží vést k tomu, abychom nemluvily jen školní angličtinou, ale znaly i méně formální výrazy. Na konci každé hodiny nám na tabuli napíše chyby, které jsme během hodiny v mluveném projevu udělaly. Společně je opravíme a Troy případně dovysvětlí, proč to bylo špatně.

Na závěr si dovolím uvést postřeh z dnešní hodiny k jednoho nešvaru, jehož se Češi často dopouštějí. Gramaticky to prý sice není špatně, ale rodilý mluvčí by to nikdy neřekl. Jedná se o zápornou větu se slovesem think, kdy Češi často používají zápor ne u think, ale u zbytku sdělení:

Např. říkáme „I think I don’t want to go there“ místo správného „I don’t think I want to go there.“

Získaná znalost téhle jazykové vychytávky mě dneska fakt potěšila 🙂

Při prvním pokusu jsem 365 dnů nedala hlavně kvůli stěhování a věcí kolem, ale rozhodla jsem se, že by možná stálo za to dát tomu ještě šanci, protože to byl poměrně zajímavý projekt. Sice opět nezačínám od 1. ledna, ale co. Takže 365 happy days vol. 2 🙂

K tomu, abych se k happy days vrátila, mě vlastně inspirovala dnešní událost, o niž mi přišlo škoda se nepodělit. Když jsem po práci čekala na zastávce na autobus, vyndala jsem si knížku a začetla se. Na zastávku přišla asi sedmdesátiletá paní a povídá mi, že jsem jí udělala radost. Vykulila jsem oči: „Já? Čím?“ Paní mi odpověděla, že tím, že čtu knížku a nekoukám do mobilu jako většina mladých. Pak se rozloučila a pokračovala v cestě. Milá paní, bylo mi potěšením – vy jste mi také zpříjemnila den! 😉