Někteří lidé…

…mě fakt vytáčejí, zejména v práci. O tom, že občas vytáčím i já je, nepochybuji, ale to není předmětem dnešní vylejvárny. Dneska řeším, co štve MĚ 🙂

Vadí mi lidi, co neustále musí někoho pomlouvat. Ta má hrozný účes, tyhle šaty bych si s její postavou nikdy nevzala, ta se v práci zrovna nepředře apod. Nejlépe to samozřejmě vyzní od člověka, který se nepyšní mírami modelky a jeho pracovní výsledky nejsou bůhví jak skvělé (a zcela určitě jsou horší než výsledky pomlouvané kolegyně). Nejhorší jsou lidé, kteří mají s něčím problém, ale neřeknou to přímo dané osobě a místo toho ji před ostatními pomlouvají. Tak sakra, buď jí to řekni do očí, nebo drž pec!

Taky mi vadí lidé, kteří mají ke všemu negativní a skoro paranoidní přístup. Svůj negativismus přenáší na celý kolektiv a kazí pracovní morálku. Nic nejde, nic mě nebaví, obzvlášť v práci mě to nebaví, už chci jít domů. Za nic nemůžu, ale oni se proti mně spikli, zasedli si na mě. Je hrozný problém dělat něco tak, jak je požadováno od nadřízených, aby se týmu, který převezme práci po nás, jejich úkol lépe vykonával.  Člověk má občas den blbec a je protivný a absolutně chápu, že v takový den mu nikdo a nic není po vůli, ale pokud se tohle opakuje pořád dokola jako kolovrátek, není nejspíš problém ve špatných dnech, ale v přístupu daného člověka.

Štvou mě lidé, co nedokážou přijmout slušně podanou a dobře míněnou kritiku. Taky mi vadí, když reakcí na konstruktivní výtku není zamyšlení nad sebou a snaha o nápravu, ale naopak agresivní obrana, výmluvy apod. Na jednom semináři mě učili, že chválit se má v kolektivu, kritizovat mezi čtyřma očima. Asi to neplatí vždycky. Po zkušenosti s jednou kolegyní nevím, jestli se tím řídit. Mezi čtyřma očima jsem ji požádala, aby něco nedělala, protože to ruší při práci ostatní kolegy. Udělala z toho veřejnou aféru a používala argumenty, které mě neskutečně vytáčely (máme demokracii – můžu si dělat, co chci, já taky ostatním spoustu věcí tolerovala, ale už nebudu apod.). Příště bude lepší ji seřvat přímo v té situaci, kdy bude danou věc dělat, a bude hotovo.

Vadí mi lidé, co nehrají týmově a fér. Tým hraje pro ně, oni ho zatěžují, využívají, těží z jeho výsledků, ale sami k nim výraznou měrou v pozitivním slova smyslu nepřispějí. Mají problém zůstat v práci výjimečně přesčas a pravidelně se zvedají k odchodu dřív než uplyne celá pracovní doba. Nezajímá je, jestli tam kvůli jejich předčasnému odchodu nebude muset někdo zůstat déle. Když se zvedají dřív, ani se nezeptají, jestli je vše hotovo.

Kéž bychom takových lidí všichni potkávali čím dál méně. A protože jsem optimista, tak doufám, že tomu tak bude ne proto, že za svůj přístup dostanou padáka, ale protože se jim rozsvítí a své chování změní…

Sdílejte na: Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestShare on Google+

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *