365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 18. DEN (19.2. 2015)

Predem se omlouvam, ze dnesni prispevek je bez hacku a carek – lezim na hotelu v posteli a smolim ho doslova na koleni na iPadu 🙂

Dnesek bych fajn uz v tom, ze jsem si v praci vzala pulden volna, takze mam trochu prodlouzeny vikend. Ale nejvetsi radost mi dnes udelaly nove nausnice, ktere vcera prisly z Ciny:)

Nekdy po Vanocich jsem zevlila na ebay a napadlo me hledat stribrne nausnice. Objevila jsem jefny krasne ve tvaru not za cca 23 Kc. Prislo mi to za stribro hrozne malo, a tak jsem to musela proverit. Vcera konecne dorazily. Na pohled jsou moc hezke a na uchu vypadaji dobre, jen u jedne je v zarazce mala dirka, takze jsem musela pouzit jinou. Ale za ty prachy 🙂 Nicmene to stribro nejspis opravdu bude (tedy minimalne tycinka, ktera se dava do usni dirky), protoze je na sobe mam uz 24 hodin v kuse a zatim jsem zadne podrazdeni nezaznamenala – a ze jsem na bizuterii fakt precitlivela a poznala bych to uz po par hodinach! Trochu se bojim, ze to nejsou me posledni cinske nausnice 😀

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 17. DEN (18.2. 2015)

Normálně jsem včera úplně zapomněla na jednu hru ze světa celebrit, co mě dostala. Tak si ji dáme dneska, neboť byla by hrozná škoda se o ni nepodělit:)

Leo’s Red carpet Rampage je vlastně survival adventura na motivy smůly Leonarda diCapria, kterému se ještě nepodařilo získat Oscara. Bojujete s paparazzi, soutěžíte s Mattem Damonem za výkon v Marťanovi, cestu za oceněním vám kazí Lady Gaga. Jestli je skutečně možné  Oscara nakonec získat, to tedy nevím. Mně se to každopádně nepodařilo, ale pobavila jsem se královsky 🙂 Zkusit své štěstí můžete zde.

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 16. DEN (17.2. 2015)

Dnešek mě překvapil nikoli zážitky, ale počasím. Ale přiznávám, bavilo mě to 🙂

Když jsem ráno otevřela dveře a chtěla vyjít ven, jen jsem nevěřícně zamžourala na tu chumelenici a pokorně se vrátila domů pro šálu. Sněžit nepřestalo vlastně celou cestu do práce, naopak začalo padat čím dál intenzivněji a poslední kousek jsem už došla spíš po paměti, protože se kvůli větru a sněhu už moc koukat nedalo.

Ranními sněhánkami to ale neskončilo. Když jsem odpoledne vyšla z budovy naší firmy, sníh vesele padal dál a nic se na tom nezměnilo celou cestu. Na to, že už tak měsíc jsem neviděla ani vločku a s dalším přídělem jsem už letos nepočítala, to byl od toho nahoře slušný výkon. Jen kdyby mi to při čekání na trolej nepadalo při čtení do knížky! 🙂

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 15. DEN (16.2. 2015)

Když jsem si ráno u snídaně projížděla, co je nového na Facebooku, musela jsem se smát nad testem z náboženství v angličtině, který lajkoval jeden můj kamarád. Jelikož se mi zdála odpověď vtipná i odpoledne a v podstatě s ní souhlasím, rozhodla jsem se, že si obrázek zaslouží své místo v dnešním „zpravodajství“. A protože nejsme troškaři a při rozjímání nad prvním testem se mi vybavila i jedna povedená slohovka, přijdou si na své i ti, kteří nevládnou angličtinou 🙂

religous

mlady-ekolog-611x616

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 14. DEN (15.2. 2015)

Nemám ráda pondělí. Člověk musí po víkendu zase vstávat a většinou ho nic dobrého nečeká. Tenhle týden mi ho ale zpříjemnila kamarádka a kolegyně z práce, která mi po příchodu do kanclu podávala balíček s koláčky z našeho oblíbeného bistra La Tartelette 🙂

Koláčky jsme si s mužem vysloužili za technickou podporu při řešení napadeného webu na joomle, který má kamarádka na starosti. Muž jí ho o víkendu proskenoval a instruoval, co s ním dál dělat. Ačkoli nakonec nezbylo než joomlu reinstalovat, bylo to jednodušší než hledat jednotlivé breberky a kusy škodlivého kódu. Dnes jsem navíc náhodou našla bezpečnostní plugin, který by mohl také trochu zlepšit ochranu před bezpečnostními útoky. Doufám, že už bude vše v pohodě! 😉

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 13. DEN (14.2. 2015)

Dnešní den proběhl ve znamení dohánění restů. Už dlouho jsem potřebovala vydrbat koupelnu, kuchyň atd., ale buď na to nebyl čas, nebo jsem byla moc utahaná, nebo zraněná 🙂 Ale dneska jsem chytla nějaký záchvat elánu, takže jsem uklidila, uvařila, vyprala a poskládala prádlo…no, ještě by se našlo dost věcí, které je třeba udělat, ale na to, že je neděle (od slova nedělat!), to nebylo úplně marný. Hned se na to líp kouká! 🙂

Portrait of a woman sweeping the floor with a broom

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 11. DEN (12.2. 2015)

Ještě odpoledne jsem si myslela, že budu dneska psát o báječném pekařství, kde jsem si kupovala snídani, ale budu to muset nechat na jindy. Přišel mi totiž tajemný balíček 😉

V designové krabici se ukrývaly mapičkové balerínky, které jsem sem na blog minulý týden dávala a obdivně nad nimi vzdychala 🙂 Ono totiž evidentně pouze u vzdychání neskončilo – nedalo mi to a přímo na webu značky Hot Chocolate Design jsem zjistila, že mají v Čechách distibutora. A taky jsem zjistila, že zde mají skladem i velikost 40, kterou jsem zamýšlela koupit 😀 Poslala jsem tedy hned poptávku. Paní Vaňková mě ještě upozornila, že ta 40 by mi nemusela sedět, neboť značka má trochu jiné číslování a je třeba si nohu přeměřit. Měla pravdu, přišla jsem na to, že bych potřebovala spíš 39. A protože líná huba je holé neštěstí, neváhala jsem se na tuhle velikost u vybraného modelu přeptat, přestože podle webu ji neměli. Měla jsem obrovské štěstí, protože přišla čerstvá várka a velikost byla skladem, pouze ještě neaktualizovali web! To bylo jasné znamení a už jsem objednávala 🙂 Musím podotknout, že jsem za botky dala méně než bych dala např. na e-bay. Paní Vaňková mi navíc slíbila podržet i větší velikost, dokud si balerínky nevyzkouším a neujistím se, že mi objednané číslo fakt pasuje. Při komunikaci s ní bylo znát, že jí jde o spokojenost zákazníka, nic nebylo problém. Kéž by se tím řídili všechny e-shopy!

Nebudu to natahovat – botky mi sedí, jsou dostatečně široké, ani na patě netlačí. Vypadají krásně a i materiál se zdá být poměrně kvalitní. Snad vydrží dlouho, lásky moje maniacký 🙂

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 10. DEN (11.2. 2015)

Zdá se, že na veselé historky mám poslední dobou štěstí, protože dnešní příspěvek bude opět vyprávění o zážitku, co se mi přihodil.

Při odpoledním čekání na trolejbus domů mě hrozně pobavil asi šestiletý kluk se svou maminkou. Zastávka se nachází přímo před oblíbenou rybárnou/drůbežárnou, takže je tam poměrně rušno. Z obchodu vyšla paní s chlapečkem, v ruce nesla takovou tu klasickou slabou modrou igelitku a bylo vidět, že v ní má zabitého, ale neoškubaného bažanta. Jakmile vyšli z krámu, kluk začal do tašky nakukovat a hrabat v ní rukama a pak zaškemral: „Mami, ukážeš mi ho?“ Paní evidentně nebyla úplně nadšená, ale nakonec svolila, neboť jinak by dítko kručelo celou cestu domů. Klučina si tedy uprostřed zastávky plné lidí vytáhl bažanta, chytl si ho za pařáty, zkoumal ho a byl spokojený:-D A já vlastně taky, protože tohle se nepodaří každý den 🙂

bazant

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 9. DEN (10.2. 2015)

Dneska mě cestou z práce absolutně odboural řidič trolejbusu. Často si sedám někam dopředu a sleduji, jaké má který řidič naladěné rádio, jakou poslouchá muziku a tak. Dnešní šofér mě potěšil, protože poslouchal mé oblíbené RockRádio. Když začali hrát Bittersweet Symphony, tak se rozjel a začal si na celou trolej hvízdat melodii 😀 Ale tím to nekončilo. Když přišel na řadu Láďa Křížek, tak se do svého uměleckého projevu zabral natolik, že úplně přejel zastávku, kde jsem měla vystupovat 😀 😀 😀 Až když jsme ho s dalšími cestujícími upozornili na tenhle fail, tak se praštil do čela a zastavil nám. Tohle se mi za těch deset let, co tu žiju, stalo poprvé. Více takových veselých řidičů! 🙂

Hodím sem i tu Bittersweet symphony, sice je notoricky známá, ale pořád dobrá 😉