Vychytávky, co mámě usnadní život

Rozhodla jsem se dát dohromady seznam věcí, které mi každodenně usnadňují život při péči o malou. Každá maminka je samozřejmě jiná a těch věcí by se dalo vyjmenovat mnohem víc, ale tohle je pro mě základ.

  1. Rychlovarná konvice s nastavitelnou teplotou – věc, která nám neskutečně ulehčuje přípravu umělého mléka. Máme model od Xiaomi, kde stačilo nastavit si v appce požadovanou teplotu a při zmáčknutí příslušného čudlíku na konvici už jen čekám na signál, že je voda připravena. Nachystat mléko je tedy i v noci v polospánku záležitostí několika málo minut, zvlášť pokud si předem odměřím množství prášku do dávkovače. A zvládne to i tatínek 🙂
  2. Lahvičky, které se dají celé rozdělat – nezbytnost, pokud je miminko krmeno UM. My jsme si oblíbili tyhle protikolikové od značky MAM, dobře se při krmení divé zvěře drží, dají se jednoduše umýt (bez použití lahvového kartáčku) a lze koupit savičky s různě rychlým průtokem. Aktuálně používáme 2 velikosti lahví, od každé 2 ks (tj celkem 4 lahve) – máme vyzkoušené, že malá vypije v určitou dobu více a jindy méně a takto máme vždycky po ruce minimálně 1 připravenou lahev správné velikosti, aniž bychom museli po každém krmení honem letět lahvičku mýt a sterilizovat.
  3. Sterilizátor do mikrovlnky – máme obyčejný od značky Bayby. Za mě nezbytnost zejména v okamžiku, kdy miminko dostává UM a je neustále potřeba vyvařovat lahvičky nebo když potřebujete sterilizovat části odsávačky. Hrnec na plotně mě neskutečně iritoval a i jeho údržba mi přišla složitější než nalít trochu vody a zapnout na 5 minut mikrovlnku 🙂 Jo a „kamarádka“ říkala, že plastová kousátka do sterilizátoru nepatří!!! 😀
  4. Lehátko do vaničky – na začátku jsme ho nepoužívali a říkala jsem si, jak se bez něj v pohodě obejdeme. Pak se malá začala více hýbat, už ji nestačilo přidržovat jednou rukou a přišel čas lehátka. Koupání je teď o dost jednodušší a řekla bych, že se i malá se cítí bezpečněji a více si to užívá. Používám klasické s kovovou konstrukcí potaženou látkou.
  5. Monitor dechu do postýlky – věc, kterou jsem chtěla ještě dřív, než se malá narodila. Jako prvomatku mě hlavně v noci uklidňovalo zeleně blikající světýlko, že je vše v pořádku a miminko dýchá. Na společné spaní v naší posteli s miminkem jsem se opravdu necítila a tohle byl způsob, jak eliminovat spoustu cest k postýlce 🙂 U naší Nanny jsme zažili falešný poplach pouze jednou, když malá „cestovala“ a dostala se pryč z podložky. Pokud si jej nechceš kupovat, v některých porodnicích si lze monitor na domácí použití i zapůjčit 🙂
  6. Aplikace Chůvička 3G (Baby Monitor 3G, pokud máš telefon v angličtině) – za cca 130 Kč perfektní náhrada klasické elektronické chůvičky. Jeden telefon nebo tablet necháš u miminka, druhý u sebe a můžeš jít s klidem třeba na zahradu věšet prádlo. Aplikace tě upozorní, když se prcek vzbudí, můžeš ho sledovat i s obrazem, pouštět mu ukolébavku nebo na něj mluvit. A můžeš samozřejmě i dělat fotky 😀 Appka je dostupná pro Android i Apple zařízení a lze i mít jedno zařízení androiďácké a druhé Apple.
  7. Perlan – netkaná textilie na mytí či utírání dítěte při přebalování. Neděs se nad cenou, prodává se ve velkých rolích, vydrží fakt dlouho a lze ho i prát 🙂 Mně se osvědčil na otírání malé při počůrání namísto vlhčených ubrousků, mám prostě vždycky připravený komínek z nastříhaných kousků a vedle misku s vodou, kam ho namáčím. Používáme ho i při koupání místo klasické žínky, kterou malá bytostně nesnášela.
  8. Řetízek na dudlík – absolutní nezbytnost, pokud miminko používá dudlana a ještě si ho neumí najít a vložit do pusy samo. Naše malá ho má naštěstí jen na usínání, ale chodit k ní na začátku třicetkrát při každém uspávání byl opruz i tak a ještě hledat pokaždé dudlík po celé postýlce, rozsvícet a zbytečně ji tím ještě víc probouzet… Koupili jsme řetízek s klipem a dudlík s kroužkem svítícím ve tmě a aspoň jedna věc byla vyřešena 🙂 Jen si dej pozor, aby řetízek nebyl moc dlouhý a mrně se na něm nemohlo uškrtit!

Záměrně jsem nezařazovala hračky, ale jen praktické věci. Doufám, že tě článek inspiroval. Budu ráda, když přidáš něco dalšího 🙂

Co mi o začátcích mateřství nikdo neřekl

Po strašlivě dlouhé době jsem se rozhodla dát blog znovu dohromady a jak název článku napovídá, důvod je jasný – stala jsem se mámou. První čtyři měsíce byly dost krušné, protože jsme prožívali moje šestinedělí (haha, spíš tříměsíčnělí), absolutní nedostatek sociálního kontaktu kvůli covid19 karanténě, všechna naše rodičovská poprvé a do toho naše malá neskutečně trpěla na prdíky, které se od třetího měsíce změnily v regulérní koliky, a měla špatné kyčle, kvůli nimž musela nosit abdukční peřinku 24 hodin denně po dobu 12 týdnů.

Z šestinedělí si toho bohudík vlastně moc nepamatuju. Vybavuju si, jak jsme dojeli domů z porodnice a já měla strach, jak všechno sami zvládneme – oboje rodiče bydlí více než 3h cesty autem, takže tuhle pomoc jsme neměli. Hormony se bouřily, střídaly se záchvaty absolutního štěstí s pocity totální neschopnosti být matkou, nezvládání domácnosti, fyzické i psychické únavy, problémy s kojením…

Asi nejhorší bylo šílenství způsobené neutišitelným dlouhotrvajícím dětským pláčem, kdy jsem naši holčičku prosila, aby přestala, houpala jsem ji, zpívala jí, snažila se jí pusu zacpat dudlíkem a otevřeně přiznávám, že ač na to nejsem pyšná, párkrát na ni i zaječela. A taky pochopila ty případy, kdy rodič v šílenství z řevu potomka miminku ublížil. Samozřejmě to v žádném případě neschvaluji a neobhajuji, ale najednou jsem viděla, jak se to může stát, i když je to hrozné. Ten pláč vytahoval na světlo ty nejtemnější stránky mojí duše. Chvílemi jsem chtěla utéct pryč, nechat někde kočárek, litovala jsem, že tu naši potvůrku máme, chtěla se rozvádět a vzdát se rodičovských práv. Brečela jsem i kvůli tomu, že to dítě nemám dost ráda a ona že nemá ráda mě. Zpětně si myslím, že to mohla být i nějaká forma poporodní deprese nebo psychózy, nevím. Ale stav nouze a vyhlášení karantény, kdy jsem přes dva měsíce každý den viděla jen muže, pohodě určitě nepřidaly. Netoužila jsem po ničem jiném než kafi s kámoškou a odpoledni stráveném lenošením a koukáním na blbosti na Netflixu (ačkoli jsem během jedné noci strávené v hotelu zjistila, že ani tohle jsem nechtěla – ale o tom až jindy). Jen díky mužovi, na něhož dětský pláč přeci jen tolik nepůsobil a byl schopen problémy rozkládat na prvočinitele a řešit, jsme to nějak přežili.

Během prvních tří měsíců jsem se snažila dodržovat aspoň částečně radu, že mám zkusit spát, když spí dítě. No, zjistila jsem, že mě to spíš vyšťavuje než pomáhá, hlavně večer. Nastavili jsme si režim tak, abych se trochu prospala, když dítě večer usne, a odpočinula si pěkně o samotě ve vedlejším pokoji než budu zas kojit, protože jsem lehký spáč a ze začátku mě rušil a budil každý zvuk vycházející z postýlky. Buzení po těch cca 2 hodinách spánku bylo dost nepříjemné a byla jsem ráda, když malá povyrostla, mohli jsme si dovolit delší úsek bez krmení a pro nás jiný spací režim, kdy jsme prostě v 22:00 začali chodit spát oba rodiče. Jinak spaní přes den mi tedy taky moc nešlo a spíš jsem se pak cítila jak praštěná, ale to si holt musí vyzkoušet každá máma sama. Místo denního spánku jsem se tedy většinou spíš snažila uklízet/vařit, jelikož jsem byla hotová z toho, jak se z naklizeného hnízdečka stal totální brajgl. Po několika týdnech jsem to vzdala a raději si místo toho zalezla na chvíli ke knížce nebo tabletu.

A zde přichází první moudro: nejdůležitější je tvoje pohoda. Uklízení, vaření a péče o domácnost teď fakt nejsou priority. Nedělej to na úkor svého odpočinku nebo dokonce místo toho, aby sis sedla a v klidu se najedla. Máš miminko, které ti během svého bdělého stavu vařit nebo uklízet umožní? Prima. Jinak v tomhle směru přijímej veškerou nabízenou pomoc nebo zapoj tátu, ať buď pomůže on, nebo ať drobka pohlídá a ty můžeš udělat, co je potřeba.

Během prvních měsíců jsem taky trpěla šílenou nejistotou ohledně péče o miminko. Držím ho dobře, neničím mu třeba páteř? Jak ho mám obléknout, není mu zima/teplo? Nemá hlad, vypilo dost? Připadala jsem si jako absolutně nemožná matka a často i brečela, že muž je mnohem lepší rodič než já 🙂 A víš co? Opravdu byl, analyzoval chování dítěte bez vlivu hormonů a za pomocí selského rozumu. A často ho uklidnil prostě tím, že byl v klidu, nesálal z něj ten stres jako ze mě. Ano, samozřejmě, i to byl důvod k breku, že on ho utišil a já ne.

Tady je asi dobré místo na druhou radu: když něco nevíš, rozhodně to nekonzultuj s internetem, zejména ne s diskuzemi na mimibazaru, emiminu, modrém koníkovi apod. Dozvíš se totálně protichůdné názory, přečteš si, že úplně všechno způsobuje SIDS (dudlík/absence dudlíku, umělé mléko, spaní/nespaní s matkou…) a budeš akorát ještě více zmatená a vystresovaná. Ptej se mámy, ségry, kámošky – žádný dotaz není hloupý. Já řešila s kámoškami i to, čím miminu utírají zadek 🙂

Další velké téma prvních měsíců bylo kojení, respektive hlad/nehlad. Naše dítě totiž narozdíl od většiny prcků hlady prostě nekřičí. Za pět měsíců, co je na světě, hlady ječela všehovšudy dvakrát, takže poučka, že dítě se ozve, až bude mít hlad, u nás byla absolutně k ničemu. Jako prvomatka jsem tudíž byla pořád vystresovaná i z toho, jestli je dost najedená, hlavně když jsem ještě plně kojila a malá neměla jiný zdroj potravy. Pediatr nám nakonec půjčil dětskou váhu, protože zpočátku malá málo přibírala, což byla opět cesta do pekel. Když jsem měla pocit, že jí málo, vážila jsem ji před a po kojení a rozdíl byl třeba jen pár (desítek) gramů, ač jsem měla pocit, že sála dost dlouho – ono je to těžké, když se dítě vrtí nebo se třeba pokadí 🙂 Tohle mě fakt stresovalo neskutečně. Příště bych v případě jakékoli nejistoty ohledně kojení volala okamžitě laktační poradkyni, ideálně takové, s kterou má dobrou zkušenost třeba kamarádka a není to radikálka, která neuznává nic jiného než kojení.

A zde přichází třetí a poslední doporučení: vykašli se na vážení před a po krmení. Raději sleduj, jak se miminko projevuje – je aktivní, není víc spavé, je jako vždycky? Tak je všechno v pořádku. Když bude mít hlad, pravděpodobně si řekne, a když ne, do dalšího krmení rozhodně hlady neumře. Osvědčilo se mi zvážit se 1x týdně ve stejnou dobu bez malé a následně s malou, abych viděla, jestli přibírá, a pokud by např. 2-3 týdny po sobě nepřibrala nebo dokonce shodila, řešila bych to s dětským doktorem. Jo a k těm projevům hladu – naše malá nekřičela, jak jsem zmínila, ale když měla velký hlad, sála si pěst tak intenzivně, až to mlaskalo. To, že si dítě cpe prsty do pusy a cucá si je, nemusí mít s hladem vůbec nic společného, je to normální vývojová fáze 🙂 Já jsem prostě krmila po cca 3-4 hodinách a naší madam to zřejmě vyhovovalo.

A to je snad všechno. Možná teď procházíš tím samým a říkáš si, jestli to někdy skončí. Věř, že ano. Uděláte si režim anebo to dítě prostě vyroste. Buď na sebe hlavně hodná, odpouštěj si rodičovské prohřešky a snaž se z nich poučit. Věř, že na dítě v zoufalství zakřičela téměř každá máma. Ptej se, když něco nevíš. Mluv o tom, jak ti je, s někým blízkým nebo s odborníkem – divila by ses, kolik mamin prožívá to samé, i když o tom nahlas nemluví a jen se chlubí vysmátými fotkami na instagramu. Popros tatínka nebo švagrovou, ať dnes s kočárem vyjedou oni, hoď si na chvíli nohy nahoru. Hlavně na to nebuď sama! 😉

Kakaové cupcakes s božským krémem z arašídového másla

Tenhle víkend jsme s přáteli pořádali oslavu a jelikož se měla konat u nás doma, přemýšlela jsem, čím bandu nakrmit. Volba jídla byla vzhledem k slunečnému počasí a nebi bez mráčku jasná – hodíme něco na gril. Ale co nějaký dezert nebo dort, ideálně v poměru minimum práce a ohromující výsledek? V tu chvíli mi to docvaklo – kamarádka Lucka mi přece dala recept na skvělé cupcakes s arašídovým krémem, které zmizí rekordním tempem, kdykoli je přinese do práce. Tahle kombinace vláčných košíčků a nevšedního krému dostane každého!

Recept je možné udělat v ne-veganské i veganské verzi, stačí nahradit klasické máslo jeho veganskou alternativou (např. Alsan ve zlatém obale).

Co tedy na tuhle dobrůtku potřebujeme?

Těsto:

  • 400 g hladké mouky
  • 400 g cukru krupice
  • 8 lžic holandského kakaa (neslazený kakaový prášek)
  • 12 lžic oleje (řepkový nebo slunečnicový)
  • 500 ml vody
  • 4 lžičky vanilkového extraktu
  • 2 lžičky jedlé sody
  • 1 lžička jablečného octa

Krém:

  • 1 hrnek hladkého arašídového másla
  • 8 lžic másla pokojové teploty
  • 1/4 hrnku kokosového oleje
  • 2 hrnky moučkového cukru

Ostatní:

  • Plech na muffiny nebo silikonové formičky
  • Papírové košíčky

Nejprve si připravíme těsto. Lucka se s tím nepáře a prostě mixérem smíchá všechny suroviny rovnou dohromady v jedné misce. Já na to šla trochu víc vědecky, nejdřív jsem si smíchala vlažnou vodu s kakaem, které jsem nechala dobře rozpustit. Pak jsem přidala všechny ostatní tekuté přísady a opět zamíchala, aby se mi suroviny spojily. Vedle v misce jsem si smíchala mouku, cukr a sodu a pak jsem sypkou směs postupně zašlehala do tekutého základu. Evidentně fungují oba postupy 🙂 Těsto by nemělo být příliš řídké, ale ani moc husté. Z mé zkušenosti při dodržení dávkování hustota rozhodně nehrozí, spíše ta řídkost. V takovém případě přidejte ještě trochu mouky. Dávka těsta mi stačila na cca 28 menších cupcakes.

Výslednou směsí naplníme zhruba do 3/4 velikosti papírové košíčky, které máme připravené v plechové formě na muffiny nebo v silikonových košíčcích (papírové košíčky do nich jen vložíme, není třeba nic vymazávat a vysypávat). Pečeme zhruba 16 minut na 160- 170°C, správné upečení ověříme párátkem nebo špejlí (pokud je hotovo, na špejli při píchnutí nic neulpí).

Připravit krém je už brnkačka: v misce nejprve mixérem smícháme arašídové máslo, normální máslo a kokosový olej. Mixujeme, dokud nám nevznikne krásně hladká směs. Potom postupně zašleháme moučkový cukr a krém je hotov. To, co s chutí udělá kokosový olej, je prostě pecka!

Jakmile cupcakes zcela vystydnou, nazdobíme je krémem. Pak je dáme ještě na pár hodin do lednice, kde se hezky vychladí a rozleží. Dobrou chuť!

PS: Asi čtvrtka krému mi po nazdobení zbyla a přemýšlela jsem, co s ním. Pak přišli kamarádi a snědl se i samotný jen tak 🙂

kapkejk

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 52. DEN (24.3. 2015)

Dneska jsem na sebe mimořádně hrdá 🙂 Strávila jsem totiž tři hodiny pobíháním okolo baráku a stříháním odrostlé levandule, suchých kapradinových listů a prostříháváním rostlin na skalce. Musím uznat, že na někoho, kdo o zahradničení prakticky nic neví, to byl docela solidní výkon. Hlavně skalka zázračně prokoukla a objevily se tam narcisky a další kytičky, které pod odrostlými šlahouny téměř nebyly vidět. Třeba mě to začne nakonec i bavit 🙂

Abych nezapomněla, dneska se stal ještě jeden významný milník: měli jsme první letošní nanuk 🙂 Zahlédli jsme Pikao nanuk, takže jsme ho museli otestovat. Výsledek je chuťově velmi vyvedený a výrobek kupodivu neobsahuje palmový olej. Tenhle mls na klacku jsme určitě neměli naposledy 🙂

 

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 51. DEN (23.3. 2015)

Středa se zapíše do naší soukromé historie 🙂 Dnes jsme se s mužem totiž konečně dokopali k oběhání úřadů, abychom si změnili adresu trvalého pobytu a nechali si udělat nové občanky. Kupodivu jsme nikde nečekali dlouho, takže jsme ještě stihli odlovit kešku a projít se po velikonočních trzích. Pak už jsme se jen příjemně flákali a užívali toho, že jsme doma oba 🙂

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 50. DEN (22.3. 2015)

Dnešek byl poslední den tento týden, kdy jsem byla v práci. Potřebovala jsem si ještě vybrat starou dovolenou, tak jsem si vzala na zítřek a čtvrtek volno. A když se k tomu přičte páteční a pondělní svátek, vychází to moc hezky 🙂 Proto mi dnes ani nevadilo zůstat v kanclu o chvilku déle, abych všechno připravila zastupující kolegyni. Až žije dovolená, ačkoli si ji užiju jen doma! 🙂

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 49. DEN (21.3. 2015)

Pondělí mi tentokrát uteklo docela rychle, ač to není můj oblíbený den, jak jsem už několikrát avizovala. Ale dneska byl výjimečně v práci docela klid, v pohodě jsem zvládla udělat své každodenní povinnosti a ještě vypomoci s něčím dalším. Odpoledne ovšem přišlo to nejlepší – sladká svačinová odměna 🙂

O víkendu jsem se poprvé pokoušela o pečený cheesecake a v pondělí ještě kousek zbyl. Podávaný spolu s ovocnou omáčkou byl strašně osvěžující a chuťově krásně vyvážený 🙂 Recept a fotka se brzy objeví v rubrice Uvařeno.

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 48. DEN (20.3. 2015)

Na dnešek jsem se těšila jako malá holka. Jel se totiž první letošní závod F1 🙂 Ačkoli začínal v šest ráno našeho času, prostě neexistovalo, abych si ho nechala ujít 🙂 Závod byl napínavý a fakt jsem si ho užila, zvlášť po takové době. Trochu mě mrzí, že Alonso a Button nebodovali, ale nedá se nic dělat. Fernando měl dokonce pěkně ošklivou nehodu, způsobenou nájezdem na zadní kolo Gutiérreze. Párkrát se otočil přes budku a pak to v poměrně vysoké rychlosti napálil do bariéry. Incident byl tak ošklivý, až jsem byla překvapená, že z auta vylezl po svých – ale díky bohu za to. Nicméně tím přišel o slibnou pozici a závod musel být zastaven, dokud se neodklidí auta a nepořádek z trati. Jenson o svou slibnou pozici taky přišel, protože v době, kdy byl závod zastaven, už měl po zastávce v boxech. Škoda! Nevadí, před námi je ještě 20 závodů a důležité je to, že je Fernando v pořádku a že se ukázalo, že auta jsou o mnoho lepší než minulou sezónu, jsou spolehlivá a konkurenceschopná 🙂

Na Fernandovu nehodu se můžete podívat tady.

alonso

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 47. DEN (19.3. 2015)

Sobotní potěšení je vlastně ještě pokračováním ze včerejška. Nevšimla jsem si totiž, že kromě věcí/úklidu pro nás oba mi přichystal i speciální překvapení 🙂

Už dlooouho nosím na telefonu přívěsek s andělíčkem, který jsem dostala od jedné ze svých nejlepších kamarádek. Je to takový můj talisman a vždycky si říkám, že mi přináší štěstí a vše díky němu dobře dopadne. Jenže na poslední cestě do Francie se mi na něm rozbil kroužek, který držel andělíčka na přívěsku, takže jsem ho málem ztratila a pak ho na telefonu radši nenosila. Muž mi ho včera spravil a připnula na nový kroužek, takže si ho můžu připevnit zpátky 🙂 Svět je zase v pořádku! 😉

365 HAPPY DAYS VOL. 2 – 46. DEN (18.3. 2015)

Dneska se k tomu, co mě potěšilo, dostanu trochu oklikou. Včera večer jsem byla doma neskutečně protivná a nešťastná kvůli nepořádku a chaosu, který jsme doma měli. Co se týče bordýlku, jsem poměrně tolerantní a nešílím kvůli každé neuklizené věci, skvrně na lince nebo drobku na podlaze. Ale potřebuju mít doma vždycky nějaký relativně uklizený a klidný koutek, kam můžu zalézt, protože když nepořádek přesáhne únosnou míru, začínám být právě takhle na zabití, dokud se doma zase trochu nepoklidí 🙂

Když jsem se odpoledne vracela domů, říkala jsem si, že jsem to včera s tím, jak jsem byla nepříjemná, trochu přehnala, a že to musím dneska napravit. Jenže po příchodu domů jsem zůstala v totálním šoku. Mého milovaného muže asi mrzelo, jak jsem byla neštastná (anebo to nechtěl poslouchat 😀 ), takže se dal sám do díla. Nejenže uklidil v hale, kde byl největší nepořádek, ale udělal mi místo na okně na kytky, sklidil všechny papíry a faktury v naší pracovně a vyluxoval, ale ještě dojel do hobbymarketu a zbouchal prozatímní věšák na bundy a poličku k posteli, koupil a pověsil provizorní záclony…

Jelikož vím, že má své práce dost a ještě k tomu nesnáší úklid, je mi jasné, kolik ho to muselo stát úsilí a ani bych to po něm všechno sama nechtěla. Totálně mě překvapil a dostal, hned se doma cítím zase dobře 🙂 Wow!!! :-*