Dneska jsem fakt dlouho přemítala, o čem bych měla napsat, co vyzdvihnout. Strašně jsem chtěla, abychom to dnes v práci už jen nějak doklepali, žádné stresy…to se celkem dařilo, teprve půl hodiny před koncem pracovní doby se objevil nějaký problém a šéfová asi třikrát volala, abychom spolu daly dohromady nějaká data…pak zjistila, že během zbývajícího času už to rozhodně sama nestihnu a řekla, že to udělá sama a ať jdu domů, jen ať jsem pro jistotu na telefonu. Bylo mi trochu hloupé ji v tom nechat, ale přece jen jsem šla a pak se půl večera žrala tím, jestli jsem neměla zůstat…

Doma jsem aspoň zkoušela přijít na to, jak dostat potřebná data ze systému. Muž mi ukázal propojení Excelu se Salesforce, tak jsme to trochu zkoumali a zkoušeli možnosti. A to je asi to, co mi dnes udělalo radost – naučila jsem se něco nového s Excelem a se Salesforce a některé věci jsem dokázala vymyslet sama. Po necelé hodině testování jsem toho měla plné zuby a dostávala deprese, že takovou zábavu si na volný večer nepředstavuju, ale dušička se trochu uklidnila, že kdyby bylo nejhůř, trochu vím, jak na to…tak snad to nebude potřeba 😉

Středu jsem si představovala trochu jinak. Čekala jsem relativní klid, ale nakonec jsme museli v práci zůstávat přesčas, abychom něco dokončili. Když bylo konečně hotovo, vydali jsme se s kolegou naší oblíbenou trasou kus pěšky na zastávku MHD, ze které jezdí spoje jeho i mým směrem. Cestou jsme se shodli na tom, že díky tomu časovému skluzu máme oba šílený hlad. Vzpomněla jsem si, že cestou budeme míjet zmrzlinový stánek – a tak mým dnešním prima zážitkem byla první letošní zmrzka do kornoutku. Čokoládová neměla chybu! 🙂

Dnešní den byl celkem náročný, potřebovala jsem toho zmáknout poměrně hodně v práci a ještě jsem myslela na to, že budu/budeme muset na nákup a vytvořit něco na zítřejší oběd. Do toho jsem ještě v duchu řešila spoušť v kuchyni a byla jsem trochu unavená už předem z toho, jakou dobu strávím úklidem. Ale na nákupu se nakonec objevilo něco, co se mi zalíbilo na první pohled a musela jsem to mít: skleněná forma na koláče, jakou jsem už dlouho chtěla 😉 Navíc s odečtením Billa bodů za pár kaček. Rázem byla veškerá únava a rozmrzelost tatam 🙂

Dneska bylo skoro letní počasí a tak jsem se cestou z práce hecla, že půjdu pěšky. Nejdřív jsem si říkala, že asi jen kousek k tramvaji, ale pak jsem si říkala, že je škoda nevyužít toho sluníčka a že to vlastně není tak daleko. Takže nakonec jsem to vzala pěšmo až domů. Mám radost, že jsem udělala něco pro sebe a ještě mě to celkem nabilo energií 🙂

Neděle u nás probíhá zatím spíše ve znamení domácích prací a vaření, takže nebyl čas vyrazit jinam než na nákup. Navíc občas zaprší, takže na to není ani počasí. Ale to nevadí, i tak jsem si něco pěkného dokázala najít. Pobyt v kuchyni jsem si totiž zpříjemnila pouštěním hudby z iPadu přes Grooveshark 🙂

Grooveshark je hudební website, kde si může registrovaný uživatel vytvářet své playlisty (a pak si je pouštět z jakéhokoli zařízení), značit si oblíbené songy anebo se připojit a poslouchat vysílání jiného uživatele. Není třeba nic instalovat, prostě si na webu jen zapnete tuhle stránku a už se vezete po hudební vlně. Ideální řešení třeba pro pracovní počítače, kam si nemůžete ukládat svoje mp3.

Dlouho tu nebyla písnička, tak se rovnou podělím o jednu z těch, které dneska v kuchyni zazněly 🙂

PS: Na jednu věc jsem dneska pyšná – dokopala jsem se k tomu, abych zavolala babičce. Minulý týden se jí udělalo v noci špatně, musela si zavolat sanitku a pár dnů si ji nechali v nemocnici. Naštěstí je v pořádku, cítí se už dobře a měla radost, že jsem se ozvala…

Sobotu jsme strávili po celkem dlouhé době výletnicky a jsem za to ráda, už mi to chybělo.

Po poledni jsme se vypravili do Plasů na Den ve vzduchu – každoroční leteckou show, kde se předvádí veteráni mezi letadly, akrobatické teamy i jednotlivci (například senzační Martin Šonka), různé akce záchranářů a policie a také přilétají vojenské stíhačky JAS 39 Grippen a L-159 Alca. Na stíhačky se vždycky těším nejvíc, zejména na Grippeny – za těch pár let, co na akci jezdíme, jsem si mezi nimi totiž našla svého oblíbence. Jedna za stíhaček má tygrovanou palivovou nádrž a je tak ze země krásně rozpoznatelná 🙂 Celkově se odpoledne na letišti povedlo, program byl fajn, nesvítilo slunce, takže se dalo koukat nahoru na letadla bez toho, aniž by si člověk spálil nos anebo mžoural jako krtek 🙂 Koupili jsme si i něco dobrého na zub a byli jsme spokojeni. Jen kdybychom s sebou nebrali karimatku na sezení a pak ji celou dobu netahali v ruce 🙂

Po skončení programu jsme počítali s tím, že směrem na Plzeň budou kolony, tak jsme si naplánovali ještě geocachingový výlet a rozjeli se opačným směrem, do centra Plasů. V pohodě jsme si odlovili dvě kešky a omrkli místní pramen/studánku a pak už jsme se vydali domů. Na okraji Plzně jsme si ale ještě naplánovali odlov dvou dalších kešulí. Dlouho jsme nelovili, takže chuť rozhodně byla a aspoň jsme vyřešili restíky s trackovatelnými předměty, které jsme potřebovali někam umístit. Ani jedna keška nebyla mikro, takže možností bylo dost. U poslední keše jsme si navíc vyměnili i CWGčka, tudíž maximální spokojenost! 🙂

Pátek byl v práci docela krušný, po šichtě jsme s mužem ještě něco vyřizovali a byla jsem ráda, že jsem ráda. Ale večer jsme si sedli, rozdělali si vychlazeného točeného Muškáta, dlabali jsme slaninový štrůdl a pustili si seriál a konečně bylo dobře. Fakt jsem se bála, že dneska nebude moc co psát, ale tahle tečka to naštěstí zachránila! 🙂

Čtvrteční příspěvek bude zase jednou krátký, ale snad o to zábavnější. Dneska mě totiž dostaly Google Maps. Někdo si měl chuť zažertovalt a na jednu lokaci v Pákistánu vložil obrázek androidu močícího na jablko (Apple). Posuďte sami, jak se to povedlo 🙂 Každopádně mám pocit, že někdo v Googlu dostane padáka 🙂

Dneska se mi stalo takové štěstí v neštěstí. Cestou do práce jsem se chtěla podívat na mobil na hodiny a zjistila jsem, že mi telefon hlásí, abych vložila SIMkartu. Zkusila jsem ho hned na místě rozebrat a několikrát znovu zprovoznit, ale nepodařilo se. Během dne jsem to zkoušela ještě asi stokrát, výsledek byl stále stejný. Doma jsme zjistili, že mobil s jinou SIMkou naběhne, takže problém bude nejspíš v kartě. Nenaběhla ani v jiném telefonu a naše domněnky se tak potvrdily. Docela jsem se orosila, když jsem si uvědomila, že jsem si dávala kontakty ukládat na SIMku a ne do telefonu – mobily se přece rozbíjejí pořád, že 🙂 Pak ale přišel ten světlý moment dne – spíš tak náhodou jsem se podívala do telefonního seznamu na mobilu a ke svému překvapení jsem zjistila, že tam mám všechny kontakty! Buď je telefon chytřejší než já, nebo jsem nějak přechytračila sama sebe 😀 Každopádně důležité je, že jsem o nic vlastně nepřišla! Uf 🙂