Dnešní ráno začalo trochu nepříjemně, ale o tom jsem vlastně nechtěla psát. Zmiňuji to proto, že jsem snad ani nedoufala, že by se mohlo stát něco fajn, natož už ráno cestou do práce. Venku navíc docela hustě pršelo. A přece se něco potěšujícího stalo 🙂

Ráno jsem se jako obvykle oblékla, sbalila si věci a pospíchala na tramvaj. Jelikož mělo být poměrně teplo, natáhla jsem na tričko jen takovou jarní/letní bundu. Rozhodla jsem se ještě kousek cesty svézt busem, takže jsem ještě od tramvaje došla na autobusovou zastávku a zjistila, že mám chvíli čas. Zavrtala jsem se tedy pořádně do bundy, vrazila ruce do kapes a zjistila jsem, že v jedné něco mám. Rychle mi docvaklo, co to je – kamínek z Alp, z výletu do Rakouska. Tehdy jsem ho sebrala cca v 2000 m.n.m. cestou na vyhlídku Pět prstů. Úplně jsem si vybavila ten prodloužený víkend a tenhle výlet a bylo mi rázem hrozně fajn… 😉

V neděli mě potěšilo to, že se mi podařilo aspoň část rodiny dotáhnout na oběd do restaurace. Minule jsem mamce totiž slíbila, že ji vezmeme na jídlo někam ven, ať to má jednou bez práce. Chtěla jsem vytáhnout i muže, babičku, ségru, bráchu, neteř…ale zkombinujte chutě tolika lidí a najděte v tom našem velkoměstě v neděli vhodný lokál 🙂 Ségra to nakonec odřekla, tím pádem nešla ani neteř. Pak začal zlobit brácha a nakonec taky nešel. Mrzelo mě to, ale holt jsme šli jen ve čtyřech s mamkou a babi. I tak si ale myslím, že jsme si to docela užili a byl to příjemně strávený čas.

Ještě jedna věc byla fajn – s bráškou jsem stihla udělat úkoly na angličtinu a dokonce jsem ho dokopala k opakování nepravidelných sloves. Brácha má Aspergerův syndrom, do toho momentálně prožívá poměrně intenzivní pubertu a trpí představou, že se nesmí nic učit, aby nebyl moc chytrý a ostatní mu neříkali, že je šprt. Tím pádem ho přemluvit k jakémukoli opakování je docela výkon, přestože to potřebuje víc než ostatní kvůli problémům se soustředěním (má taky ADHD). Ale zvládli jsme to, celkem mu to šlo a doufám, že z testu vyfasuje nějakou dobrou známku. Fingers crossed! 😉

Dneska bych vypíchla hned tři události, které poznamenaly den. Byl to výlet za čokoládou, hledání kešky a grilovačka.

Za čokoládou jsme se vydali do Jilemnice. V rámci svatební show se zde měla prezentovat i firma Willy&Pauli specializovaná na prodej čokolády. Hrozně jsem se těšila, protože jsem příšerný čokoholik, ale nakonec jsem byla trochu zklamaná. Měli být připraveni v deset hodin, bohužel to z nějakého důvodu nestihli a přijeli později, chvíli trvalo než stihli rozpustit čokoládu na dílničky a vybalit tabulkovou na prodej…jelikož jsme s sebou měli neteřinku a nechtěli jsme jí příliš rozhasit denní režim, museli jsme se asi po hodině čekání zvednout, jen jsme koupili pár kousků tabulkové čokolády a museli jsme spěchat domů a žádná čoko kouzla jsme neviděli 🙁 Nicméně zakoupená italská čokoláda bez cukru, ochucená pomerančem a limetkou je vážně naprosto fantastická a rychle jsem s ní zapomenula na všechny patálie 🙂

Druhým dnešním bodem bylo hledání kešky v takovém minipraleseu rybníka. Ségra nás dovedla na místo, kde si myslela, že by měla být, ale po chvilce dumání jsme přišli na to, že to bude zřejmě kousek vedle. Měli jsme pravdu, za chvíli jsme ji viděli. Problém byl, že se nacházela téměř ve čtyřmetrové výšce na konci „mostu“ (rozuměl klády) a že bylo třeba udělat krok či dva bez opěry, takže docela akrobacie. Už jsem to vzdávala a navrhovala jít domů, protože jsem nechtěla, aby si někdo ublížil. Muž ji ale nutně potřeboval, tak se pro ni vydal a nakonec ji i úspěšně odlovil. Celou dobu jsem myslela, že mě trefí, že spadne do vody pod větví, v lepším případě si rozbije brýle (bez kterých vidí asi na 20 cm) a v horším se zabije a nechá nás se švagrem s hypotékou na krku. Zkrátka to byl adrenalin, na který dlouho nezapomenu 🙂

Poslední věcí, kterou bych dnes ráda vypíchla, byla grilovačka. Buřtíky, grilované pikantní hermelíny, klobásky i cuketa byly samozřejmě výborné, nejvíc mě ale potěšilo to, že hlavně mamina a babi se rozplývaly nad vychlazeným salátem z červené řepy podle mého receptu, který se snědl do poslední lžičky 😉

Pátek nezačal úplně slavně. Ráno před cestou za rodinou do Krkonoš jsem se dívala na internet na dopravní situaci a zjistila jsem, že se u Prahy stala bouračka dvou kamionů a že nám to asi pěkně zkomplikuje život. To se nakonec naštěstí zase tak moc nestalo, ale zato nám cestu „zpříjemnila“ asi dvacetikilometrová objížďka kvůli opravě silnice mezi Studencem a Brannou 😀

Každopádně bylo fajn být zase doma a díky prodlouženému víkendu se moci zdržet o něco déle. Navíc z našeho příjezdu měla radost i téměř dvouletá neteřinka a svou roztomilostí, bezprostředností a nezištnou láskou mi dobila baterky tak, jak to umí jen malé děti 😉

Ale co by to bylo za první máj, kdyby mi největší radost neudělala pusa. Letos jsem ji dokonce dostala pod rozkvetlou třešní a mohla jsem si i vybrat, pod kterou to bude, protože máme hned dvě 🙂 Tak je to z krku a snad neuschnu! 😉