Dneska mi zvedla náladu už ráno jedna slečna. Čekám na zastávce na trolejbus, a když konečně přijede, hrneme se ke dveřím já i ta cca dvanáctiletá mladá dáma zároveň. Nějak se tam nemůžeme dostat – buď tam chceme vlézt obě najednou, nebo si dáváme vzájemně přednost. Nakonec ukážu rukou a říkám: „Běž!“, ale slečna se nenechá odbýt: „Ty běž!“ Jen to řekla, trochu vytřeštila oči, jelikož se neznáme a netykáme si. Ale tím mě fakt nenaštvala, naopak to bylo strašně legrační. Fakt jsem se musela smát ještě půlku dne 😀

Neděle pro mě nebyla dnem nicnedělání, stihla jsem toho naopak poměrně dost. Ale přece jen má v tenhle den člověk nárok i na trochu lenošení, a tak nás v nějakém záchvatu nostalgie napadlo, že bychom si mohli zahrát klasický Transport Tycoon 🙂 A bylo to velkolepé! Je pravda, že první půlhodinu jsme se trochu motali a rozpomínali se, kde se co nastavuje, neboť TT je všechno možné, jen ne intuitivní 🙂 Nicméně pak už jsme celé odpoledne stavěli vláčky, autobusové trati a podpláceli lokální zastupitelstva. Bylo to super a hrozně jsem si u toho zavzpomínala a hezky si odpočinula 🙂 Pokud na tuhle legendární dopravní simulaci budete chtít kouknout, je k dispozici zde – a nebojte, lze doinstalovat i lepší rozlišení a koukatelnější grafiku! 😉

Dneska jsme se vypravili zase jednou do Německa za nákupem potravin, takže mé dnešní světlé a zábavné body dne se váží k téhle akci 🙂

Prvním pozitivním bodem je to, že jsem jednou zafungovala jako navigátor. Můj orientační smysl se běžně pohybuje v záporných hodnotách, takže věc nevídaná 😀 Do Chamu totiž jezdíme po normální silnici přes Folmavu, ale tentokrát se muž nějak zapomněl a rozjel se automaticky směrem na rozvadovskou dálnicí. Já cestu moc neřešila, jenže ve chvíli, kdy už byla dálnice skoro za humny, mi to začalo být podezřelé a nesměle jsem pípla, že na Cham většinou jezdíme jinudy. No, ještě, že jsem se ozvala – jinak bychom do Chamu asi vůbec nedojeli 😀

Druhou věcí, která mě potěšila, souvisela už přímo s nákupem. Potvrzuji, že v chamském Nettu a Kauflandu berou bez problému už i mezinárodní platební karty (Visa, Maestro, MasterCard)! Pro nás to znamená odpadnutí dalšího úkolu v rámci nákupové přípravy – návštěvy směnárny 🙂 Jupííí!

Dnešek se vydařil hned ze dvou důvodů. Hned ráno jsem byla potěšená sluníčkem, které rozzářilo celé nábřeží, když jsem čekala na autobus. Je příjemné konečně nevstávat do tmy, ale když se k tomu přidá ještě to teplé sluneční světlo, z člověka prostě musí spadnout všechny negativní myšlenky a nechuť vstát 🙂

Druhý důvod je docela zásadní, protože se vysvětlila jedna nepříjemná událost. Minulé léto, krátce po nastěhování, švagr zjistil, že mu někdo v noci povolil šrouby u všech kol u něj na autě. Muž šel pro jistotu zkontrolovat i naše auto a bohužel přišel na to samé. Neměli jsme tušení, kdo a ani proč to udělal, a přiznávám se, že jsem se nějakou dobu docela bála. Kluci to tenkrát nahlásili policii a dnes nám přišel dopis, že už se ví, kdo to byl, a jaký měl důvod. Pachatele ani motiv blíž rozvádět nebudu, ale spadl mi kámen ze srdce, protože podle protokolu jsme nebyli jedinými obětmi a útočníkovi bylo vlastně vcelku jedno, komu auta patří. Dobrou zprávou je asi i to, že se tady pachatel nejspíš ještě dlouho neukáže 🙂

Dnes jsme se s kolegy bavili o tom, že bychom mohli udělat něco jako Prostřeno! – pět z nás by ostatním připravilo a do práce přineslo dvouchodové menu, obsahující buď předkrm a hlavní jídlo, nebo hlavní chod a dezert. Všechno bychom samozřejmě natočili a obodovali. Ten nápad se mi hrozně líbí, máme v teamu samé fajn lidi a myslím si, že by to mohla být fakt sranda, kdybychom to pojeli jako parodii 😀 Uvidíme, jestli se myšlenka někdy zrealizuje 🙂

V souvislosti s tím jsem si vzpomněla na horkou novinku letošní sezóny: trdelník plněný zmrzlinou. Začali ho dělat někde v Praze a mezi turisty je prý velkým hitem. To jsem zvědavá, jestli dorazí i k nám na divoký západ! 🙂

(fotka je stažená z instagramu od uživatele aizahazima)

Středa se obecně celkem vydařila, hlavně začátek dne. Odpoledne jsme měli v práci meeting až do pěti, proto jsem si mohla trochu přispat a do kanclu dorazit později než obvykle. Navíc jsme se s kolegyňkami domluvily, že je to ideální příležitost pro snídani v naší oblíbené La Tartelette. Milá obsluha, dobré kafe a ještě lepší francouzské koláče – co víc si k snídani přát? 🙂 Musím říct, že příjemné naladění z rána mi pak vydrželo po celý den, přestože jsem měla práce dost. A aby se neřeklo, potěšení z toho měl i muž – na odpoledne jsem nám vzala domů kousek mramorovaného. Stavte se tam taky někdy 😉

(fotka je z FB La Tartelette)

Dneska se prý slaví MDŽ – mezinárodní den žen. Kupodivu je to celosvětový svátek, nikoli výmysl československých komunistů 🙂

Jedna kolegyně z práce dostala od přítele růži a bonboniéru Merci, o kterou se s námi ostatními podělila. To od ní bylo moc fajn, čokoláda nikdy neškodí v libovolném množství 🙂 Tuhle jsem mimochodem viděla čokoládový salát – čokoládu nalámanou do salátové misky, moc se mi to líbilo 😀

Jo a ještě jedna věc byla super – tchyni se líbí barva, kterou jsem si vybrala pro vymalování ložnice, a závěsy! 😀

Tak máme zase pondělek. Poslední dobou je to fakt neotravnější den v týdnu 🙂

Ale tentokrát byl ozvláštněn tím, že má oblíbená YouTube show Tak jde Zeit slavila stý díl. Nemůžu si pomoct, humor Mrzouta mi prostě sedí a některým hláškám se směju doteď. Sledování tohoto kanálu je mimochodem taky velmi dobrý způsob, jak si udržet přehled o aktuálním dění doma i ve světě, aniž bych musela pročítat internet nebo pirátit televizní vysílání 🙂

Je pravda, že už byly i povedenější díly než zrovna ten stý, ale holt nemůže být každý den posvícení a i tak výsledek mnohonásobně přesahuje výplody některých jiných YouTuberů. Tak příjemnou zábavu a pořadu ještě aspoň desetkrát tolik dílů! 🙂

V neděli mi udělalo radost setkání s kamarádkou 🙂

Když jsme odjížděli od našich, jeli jsme z Krkonoš na Prahu a pak domů do Plzně. V Praze jsme nabírali ještě kamarádku, která sháněla odvoz do Plzně a s níž jsme cca dva měsíce neviděli – rozešli se s přítelem, který je také náš kamarád. Měla jsem z té jízdy s ní trochu strach, jestli to nebude divné nebo rozpačité, jestli jí mám vlastně psát, že přes Prahu pojedeme a můžeme ji nabrat, jestli se nebude chtít bavit o svém ex apod., ale nakonec to bylo moc fajn. Povídali jsme si celou dobu a o témata opravdu nebyla nouze. Člověk by asi neměl věci předjímat a dát na nějaké obavy, které se často ukáží jako liché 🙂

Dnes jsem měla radost z mamčiny radosti 🙂

Mamina zítra slaví narozeniny, ale protože neděle není ideální den na oslavy, když potřebujete brzo odjet, protože bydlíte 230 km od rodného města a další den jdete do práce, udělali jsme oslavu už v sobotu.

Mamka dostala kytku a pak velkou tajemnou zabalenou věc, na kterou jsem si asi pětkrát málem sedla, když jsme ji před akcí schovávali na posteli v pokoji, kde jsme spali 😀 Z krabice se po vybalení vyklubalo plátno se zvětšeninou fotky jí samé a její vnučky, mé malé neteřinky. Jako vždy stačilo málo a mamce vyhrkly slzy dojetí 🙂