Noc z úterý na středu byla hrozná. Mou silnou polovičku chytla šílená bolest, nejspíš od nervu, a než mu zabral ibalgin, hodinu se jen kroutil a hekal. Pak se kroutil a nemohl usnout pro změnu proto, že ho začala bolet hlava. Jak jsem se mu snažila nějak pomoct a tulila se, tak jsem samozřejmě nespala taky. Někdy po půl druhé ráno si šel udělat čaj a odebral se do obýváku na gauč, kde usnul. Já se o půl páté napolo probrala s tím, že zkontroluju, že je přikrytý (moje úchylka) – samozřejmě jsem zjistila, že v posteli není, tak jsem se ho po bytě vydala hledat. Pak jsme tak nějak konečně usnuli a ve třičtvrtě na sedm jsem vstávala. Den pak pochopitelně za moc nestál, doma jsem navíc ještě dlouho dodělávala věci do práce, což mi odčerpalo i ten zbytek sil.
Našel se tedy nějaký světlý bod? Ale jo. Teplá sprcha a půlhodinka s knížkou. A samozřejmě to, že mužovi je už zase dobře 🙂
