Ačkoli je dnes neděle a i ty formule se jely, dneska to o nich nebude, protože závod nebyl dvakrát záživný a Mekům to lautr nešlo.
A co se tedy našlo jiného, co by mě potěšilo? V první řadě to byla mužova starostlivost poté, co jsem se v noci vzbudila a bylo mi ukrutně zle – nějak mi nesedl sekt a jahody se šlehačkou k večeři. Šel opakovaně zkontrolovat, jestli jsem sebou na záchodě nesekla, vyvětral a pak mi dělal polštářek a povídal si se mnou, dokud jsem zase neusnula…prostě můj poklad 😉
V druhé řadě to byla záchrana misek. Odpoledne jsem vytahovala ze skříňky nad kuchyňskou linkou skleněné misky, že si uděláme jahody se šlehačkou. Mističky jsou samozřejmě na nejvyšší polici, takže bylo spíš otázkou času, kdy je blbě chytnu a vyletí mi z ruky. No, ta chvíle nastala právě dneska 🙂 Chytla jsem misky a sundávala je dolů, jedna mi nějak vylítla, hned i druhá, ještě jsem je jednou zachytila, ale nepodařilo se mi je pevně chytit a najednou letěly mimo můj dosah. Už jsem rezignovala a jen se modlila, ať se roztřískají šikovně a nenalítají střepy do kaše, kterou jsem uvařila na zítřejš oběd. Naštěstí v dosahu stál muž, hrál po nich do vzduchu, chvíli s nimi neuvěřitelně žongloval než se mu je podařilo ustálit a pevně chytnout, ale nakonec to dokázal. Nechápu jak, ale fakt jsem šťastná, že se nerozbily 🙂
