V pondělí jsem měla nejlepší pocit z toho, že jsme řekli spolubydlícím o tom, že máme vybraný dům a že se budeme stěhovat. Zdálo se mi, že zrovna tohle asi nečekali a trochu mě mrzí, že budou mít starosti s tím, aby se rozmysleli, zda zůstanou na našem společném bytě sami, jestli chtějí nové spolubydlící, nebo jestli byt úplně zrušíme. Na druhou stranu kdybychom to řekli kdykoli jindy, život by jim to zkomplikovalo úplně stejně. Doufám, že tři měsíce jsou dostatečně dlouhá doba na to, aby to strávili a uspokojivě vyřešili…každopádně jsem ráda, že to máme z krku 🙂
Get me outta here!
