Dnešní den mi zpestřila kamarádka, která mi poslala odkaz na jmenný kalendář z roku 1852. Při pročítání některých jmen jsem si málem ucvrkla smíchy. Ohňan, Šulislav, Mstiboj nebo třeba Ubislav (že by zakladatel Ubisoftu? 🙂 ) jsou opravdu jména, která měla v kalendáři zůstat. Trochu zvláštní je, že jsme ale nenašly takové klasické jméno, jako je Anna.
Nejvíc zábavné mi připadlo to, že některá jména neslavila svátek jen jednou v roce. Například Vladimír (shodou okolností má silná polovička) slavil během roku jmeniny hned třikrát. Když jsem se mu o tom zmínila, vykřikoval cosi o tom, že tedy budeme slavit jeho svátek čtyřikrát, protože ani jeden z tehdejších termínů nevychází na ten současný. Doufám, že na to úspěšně zapomene 😀
