V neděli mě potěšilo to, že se mi podařilo aspoň část rodiny dotáhnout na oběd do restaurace. Minule jsem mamce totiž slíbila, že ji vezmeme na jídlo někam ven, ať to má jednou bez práce. Chtěla jsem vytáhnout i muže, babičku, ségru, bráchu, neteř…ale zkombinujte chutě tolika lidí a najděte v tom našem velkoměstě v neděli vhodný lokál 🙂 Ségra to nakonec odřekla, tím pádem nešla ani neteř. Pak začal zlobit brácha a nakonec taky nešel. Mrzelo mě to, ale holt jsme šli jen ve čtyřech s mamkou a babi. I tak si ale myslím, že jsme si to docela užili a byl to příjemně strávený čas.
Ještě jedna věc byla fajn – s bráškou jsem stihla udělat úkoly na angličtinu a dokonce jsem ho dokopala k opakování nepravidelných sloves. Brácha má Aspergerův syndrom, do toho momentálně prožívá poměrně intenzivní pubertu a trpí představou, že se nesmí nic učit, aby nebyl moc chytrý a ostatní mu neříkali, že je šprt. Tím pádem ho přemluvit k jakémukoli opakování je docela výkon, přestože to potřebuje víc než ostatní kvůli problémům se soustředěním (má taky ADHD). Ale zvládli jsme to, celkem mu to šlo a doufám, že z testu vyfasuje nějakou dobrou známku. Fingers crossed! 😉
