Jelikož tu máme prodloužený víkend, rozhodli jsme se udělat si výlet za příbuzenstvem. Naše první cesta vedla do Mostu – tady bydlí mužova babička. A to je to, co mě dnes potěšilo – konečně jsem ji poznala. Dřív nebyla moc příležitost, muž nejezdí moc ani domů, natož po dalších příbuzných, navíc tam jsou nějaké složitější vztahy…
Každopádně jsem ráda, že jsem ji poznala. Byli jsme na návštěvě asi dvě hodiny a zdála se mi moc milá, jen hrozně smutná ze smrti partnera, přestože ten umřel už skoro před rokem a zdá se, že pro ni to byla opravdu spřízněná duše. Říkala nám, ať cestujeme a dopřejeme si zážitky, dokud to jde, že zahrádka počká, ale jeden nikdy neví, co se mu nebo druhým stane a pak by ho mrzelo, že si něco naplánoval a už se to nesplní…Bylo mi líto, že je tak osamělá, fakt bych takhle skončit nechtěla. Jsem ráda, že jsme ji mohli potěšit aspoň návštěvou a několika věnovanými fotkami.
