Dnešek mě překvapil nikoli zážitky, ale počasím. Ale přiznávám, bavilo mě to 🙂
Když jsem ráno otevřela dveře a chtěla vyjít ven, jen jsem nevěřícně zamžourala na tu chumelenici a pokorně se vrátila domů pro šálu. Sněžit nepřestalo vlastně celou cestu do práce, naopak začalo padat čím dál intenzivněji a poslední kousek jsem už došla spíš po paměti, protože se kvůli větru a sněhu už moc koukat nedalo.
Ranními sněhánkami to ale neskončilo. Když jsem odpoledne vyšla z budovy naší firmy, sníh vesele padal dál a nic se na tom nezměnilo celou cestu. Na to, že už tak měsíc jsem neviděla ani vločku a s dalším přídělem jsem už letos nepočítala, to byl od toho nahoře slušný výkon. Jen kdyby mi to při čekání na trolej nepadalo při čtení do knížky! 🙂
