Celé úterý se mě držela dobrá nálada kvůli znovunalezení Káji. Ale stala se ještě jedna fajn věc: přišly knížky od Zoneru. Jeden titul sice není ten, co jsem objednávala, ale snad to ještě půjde vyreklamovat. Taky jsme si koupili točené víno, odrůdu Irsai. Zrovna upíjím z pohárku, mňam! 🙂

Báječná neděle popisovaná v minulém příspěvku 365 happy days se nakonec těsně před spaním změnila v horor. Zjistila jsem totiž, že nemám Káju – plyšového (no, spíš fleecového) klokánka, jež byl součástí legračního pyžama, kterému jsem před pár lety neodolala na ebay.

Káju jsem si od začátku strašně oblíbila a začala ho tahat s sebou, jakmile se mělo někde přenocovat. Prostě takový můj kousek domova. Během loňského léta s námi nacestoval 2 000 km po Evropě a nikde jsme ho až do nedělního rána nezapomněli.

Jakmile jsem to zjistila, bylo mi jasné, že zůstal na pokoji v hotelu schovaný mezi polštáři, proto jsme si ho při balení nevšimli. Zároveň jsem si uvědomila, že hotel má čtyřiadvacetihodinovou recepci, a hned (v jedenáct v noci) jsem tam volala. Vsadím se, že to byla ta nejdivnější konverzace, co po telefonu kdy vedli 😀 Vypadalo to nějak následovně:

– Dobrý den, hotel xxx. Co pro vás můžu udělat?

– Dobrý den, tady yyy. My jsme u vás v hotelu přespávali ze soboty na neděli na pokoji číslo 19 a obávám se, že jsem si tam něco zapomněla. Plyšového oranžového klokana. Nenašli jste ho náhodou?

–  Ne, na recepci nikdo nic nenechával. Můžu se zítra zkusit zeptat personálu. Mám vám zavolat na to číslo, z kterého voláte? Takže oranžový plyšový klokan…

– Ano, oranžový plyšový klokan. Jo, na tohle číslo. Děkuju moc, nashledanou!

– Nashledanou.

Vůbec jsem nevěděla, jestli je recepční jen profesionál a nechce mi říct, ať si z něj laskavě nedělám dobrý den, nebo jestli se fakt pokusí něco zjistit. Celé pondělí jsem byla jako na trní, mobil jsem měla pořád u sebe, což běžně opravdu nemívám, a dokonce jsem se po práci stavila u andělíčka poprosit, aby se mi Kájík vrátil.

Chvíli před šestou se rozblikal displej telefonu a po přijmutí hovoru se ozvalo: „Dobrý den, já volám kvůli tomu klokanovi, našel se.“ Kdybyste slyšeli ten kámen, co mi spadl ze srdce. Hell yeah, that really made my day!!! 😉

Neděle se fakt povedla. Jsem sice strašně unavená, ale můžu zmínit minimálně pět důvodů, proč byl dnešek super:

1. zjistila jsem, že včera zafungovalo automaticky nastavené vypublikování článku
2. měla jsem sraz s kamarádkou, se kterou jsem se neviděla pomalu dva roky, a ještě k tomu mi ukázala stylovou prvorepublikovou kavárnu Šlágr – tvarohový dort s marcipánem ani domácí citrónová limonáda neměly chybu, určitě se tam někdy vrátím
3. ve vlaku z Prahy jsme neseděli v chodbičce a ani s podivnými individui v kupé
4. během cesty na a z konference jsem přečetla pořádný kus knížky
5. doma jsem upekla výborný slaný závin, až takhle dobrý už dlouho nebyl
6. pro jednou jsem muže něco naučila já a ne on mě, dokonce z odborné oblasti – CRM systémů
7. fakt jsem se udržela a o víkendu nepracovala 🙂

No řekněte sami, nebyl to prostě skvělý den? 😉

Dnes jsem opravdu nemusela dlouho přemýšlet nad tím, co bylo fajn. Vyrazili jsme na konferenci WordCamp Praha 2015 a následně na afterparty! 🙂

A jaká konference byla? O tom buď v editu, nebo možná dokonce v samostatném článku 😉

Edit: Konference jako taková byla celkem zajímavá, s organizací to bylo už horší. Moc mě potěšila jedna slečna, co mi po zmínce o bolavém krku na afterparty donesla zázvorové bonbóny 🙂

Dnes odpoledne bylo v práci znát, že už je pátek a do konce pracovní doby není daleko. Začalo nám všem trochu hrabat a posílali jsme si tipy na písničky. Seznámila jsem se díky tomu se Závišem, ale hlavně jsem si po dlouhé době vzpomněla na svou oblíbenou roztomilou písničku o štěnátku. Nejvíc mě těšil pohled na kolegyně brečící smíchy 😉

Druhá věc, co byla dneska fajn, byla návštěva kina s bandou. Od filmu Kingsman jsem si nic neslibovala, ale docela mile překvapil. Ale o tom v samostatném článku 🙂

Čtvrteční příspěvek bude stručný a jasný. Na Facebooku – ještěže ty moderní technologie máme – mě zaujala báseň ženy a muže. Jasně, je to nadsazené, ale docela jsem se zasmála 🙂 Posuďte sami:

Dnešní příspěvek bude ve znamení mé gamblerské stránky. Mám šíleně ráda takové ty logické hry, kdy se přeskupují kostičky do řady/útvaru po třech a více, aby zmizely a tím něco uvolnily/obarvily/vybouchaly. Poslední cca půlrok si ujíždím na Bejeweled 3 – odporné návykovce s kostičkami v podobě různobarevných drahých kamenů, u které jsem podle Originu strávila už 127 hodin, čemuž se mi ani nechce věřit. Ale vzhledem k tomu, že jsem na 40. levelu… 😀

Hra nabízí několik módů, hraji ale téměř výhradně jeden – Diamond Mine. V podstatě se přeměníte v horníka a kutáte dolem, dokud vám nedojde čas. Ten získáváte za vybouchání každého levelu, pak se svezete šachtou zase kousek níže a vyboucháváte dál. Jedna hra mi trvá tak 10 – 15 minut, což je hrozný mor, protože se nejde vymlouvat na to, že si to nemůžu zapnout, protože za půl hodiny odcházíme 😀

Dnes jsem si Bejeweled 3 zapnula jako relax po práci a asi jsem měla dobrou karmu, nebývale se mi dařilo. Nejen, že jsem se zapsala do tabulky nejlepší výkonů, ale ještě k tomu na prvním místě se skoro 300k náskokem na můj druhý nejlepší výsledek! 🙂

PS: Doteď jsem si myslela, že jsem ve hře fakt dobrá. Během psaní článku jsem ale našla na youtube video, kde se týpek dostal na tisící podlaží a zbývalo mu 40 minut času. Hřebínek mi zase trochu spadl 🙂

Dnešní příspěvek bude stručný, nechci nic zakřiknout 😉 Právě jsme v fázi shánění nového bydlení, hledáme náš domeček snů. Dnes jsme se byli na jeden baráček podívat, vypadal už podle fotek na internetu fakt dobře, v dobré lokalitě, blízko MHD, zrekonstruovaný. Ale realita obrázky předčila. Oba byty, které v něm jsou, se mi moc líbily – ani nevím, který víc. Úplně jsem se tam viděla, už se v duchu zabydlovala…Tohle prostě musí dopadnout! 😉

Pondělí je den, který mám ráda tak zpola. Na jednu stranu se mi po víkendu nechce do práce, na druhou je to den, kdy vím, že budu dělat i něco jiného než standardní činnost, náplň je taková pestřejší a rychleji to utíká.

Jedním z pondělních „speciálních“ úkolů je reportování o průběhu uplynulého týdne pomocí excelovského dokumentu, kam doplňuji údaje. Dnes ráno jsem ale přišla na to, že jsem v předcházejících dvou týdnech něco zkonila a v jednom sheetu je někde chyba. Tady právě přichází ten světlý bod – jelikož jsem ještě pracovala z domova, odchytla jsem muže, když vyskočil z postele, a on tu chybu našel a během minuty opravil. Sama bych to zvládla taky, ale trvalo by mi to rozhodně déle. Takže díky za takovou parádní shodu okolností 🙂

Dnešek mi zpříjemnily hned dvě věci – jedna knižní a jedna formulová aktualita 🙂

Zaprvé jsem konečně dočetla poslední díl Larssonovy trilogie Milénium a dozvěděla se, jak to s tou nešťastnou Salanderovou vlastně dopadlo. Všechny knížky z této série jsem zhltla jedním dechem a mrzí mě, že autor už nic dalšího nenapíše…

Zadruhé jsme začali vážně řešit, jak se vlastně budeme letos dívat na závody F1, když Nova ani jiná veřejně dostupná stanice nemá vysílací práva. Fakt se mi nechce spoléhat na pirátské internetové streamy kvůli kvalitě přenosu a stabilitě, ale platit si satelit/kabelovku, když doma ani televizi nemáme a prakticky se na nic jiného než na formuli nedíváme, mi taky přijde jako blbost. Navíc stanice, která bude letos F1 vysílat, většinou není v základní nabídce a bylo by třeba si ji extra připlatit. Muž se tedy rozhodl jít jinou cestou a prozkoumat nabídku O2 TV Go a zdá se, že máme vybráno. Dvě stovky měsíčně jsou určitě méně než kolik bychom dali za kabel/satelit, můžeme se dívat přes prohlížeč kdekoli v ČR a služba začne fungovat do 5 dnů od aktivace. Zní to docela dobře, že? Tak doufejme, že tahle varianta splní očekávání 🙂