Pátek mi rozsvítil jeden kolega z pražské pobočky 🙂

Kolega pochází z Bolívie a do Prahy odešel studovat. Než před Vánoci odletěl domů na návštěvu, poprosila jsem ho o přivezení nějaké drobnosti z jeho vlasti za drobné službičky a pomoc, kterou jsem mu při práci poskytovala. Dárek mi přislíbil, ale pak jsme se tři měsíce neviděli a už jsem si myslela, že je to promlčené a mám smůlu. Ale dnes mi kolega z bývalého týmu, který se vrátil z návštěvy pražské kanceláře, předal tajemnou obálku! 🙂

V obálce bylo několik pohledů a přívěšek na klíče s názvem země. Je to úžasnýýý! 🙂

Dneska odpoledne jsme měli v práci takovou malou tematickou minioslavu. Musím přiznat, že jsem se na ni těšila od začátku týdne a zpestřila mi den přesně tak, jak jsem očekávala. Rozdělali jsme si dobré vínko, pojídali sýry a různé jiné drobné občerstvení, povídali si a sledovali u toho biatlon. Bylo to prostě fajn 🙂

A ještě jedna skvělá věc – vrátil se mi domů muž z cest 🙂

Wow, dnes už je 30. den, takové krásné kulaté jubileum 🙂

Dnes jsem se výborně pobavila na hodině angličtiny. Hráli jsme hru, kdy si na začátku každý vymyslel národnost a povolání (např. Italian fashion designer) a potom sousedovi po jedné straně předal svou národnost a po druhé straně předal profesi. Pak jsme v malých skupinkách dělali rozhovory, jakože někdo cestuje a jiný ho u sebe ubytuje (coach surfing), takže musí po telefonu domluvit detaily a pak se s ním bavit, když přijede k němu domů. Vznikaly velmi vtipné momenty, kdy jsem byla např. britský pošťák, bydlela jsem s italským řidičem kamionu, s nímž jsme se skamarádili na univerzitě, a ubytovávali jsme maďarskou pekařku, které nebylo nic po chuti a celou dobu projevovala nedůvěru vůči Italům a potřebovala si jít koupit zmrzlinu do centra Říma v největším horku, aby si mohla udělat fotku na instagram 😀 Bylo to fakt super!

Tohle vyprávění mi připomíná další věc – někdy koncem dubna bych se měla zúčastnit kurzu angličtiny zaměřeného na to, jak komunikovat s lidmi jiné národnosti a kultury, protože každý národ je zvyklý na trochu jiné chování a může považovat některé věci za neslušné, ačkoli nám to tak nepřijde. Už se těším! 😉

Dneska mě hned ráno pobavil kluk na zastávce troleje. Přes noc napadlo trošičku sněhu a to cca devítileté děcko bylo evidentně ještě letos sněhově nevyřáděné – sotva se k zastávce došouralo, začalo hrabat a kopat botama do sněhu a skopávalo ho na silnici. Nepřestalo, dokud na jeho plácečku nic nezbylo. Kdo ví, kam by se prokopalo, kdyby v tu chvíli nepřijela trolej 🙂

Jo a ještě jedna skvělá zpráva: Fernando se svým McLarenem dneska zajel krásných 93 kol! 🙂

Dnešek byl už od začátku divný. Ráno jsem málem prošvihla trolejbus, protože se mi nedařilo vypakovat se z domova obvyklou rychlostí, pak jsem v práci nevěděla co dřív, venku bylo hnusně, bolela mě z toho všeho hlava a navíc bylo pondělí. Ale něco mi přeci jen udělalo radost: v geocachingovém kalendáři jsme si mohli odškrnout datum 29.2., protože jsme vyrazili na lov jen kvůli zaplnění téhle kalendářní mezery a uspěli jsme! 🙂

Protože den nebyl dvakrát ideální, honila se mi už od rána hlavou depresivní písnička Ladder Song, kterou možná znáte z Hunger Games. Musela jsem si ji pustit snad desekrát, úplně vystihovala dnešní náladu a na závěr se o ni musím podělit 🙂

Dneska jsem si užila pasivně sportovní den 🙂 Byla jsem nějaká nabitá energií, tak jsem pekla bábovku, připravovala oběd na dnešek a zítřek a strávila spoustu času v kuchyni. A napadlo mě, že bych se u toho koukat na závody – na programu byly totiž 2 kola sjezdu chlapů, rychlobruslení a biatlonový závod mužů i žen 🙂 Hlavně biatlon a lyže mě strašně baví, takže jsem celé dopoledne a kus odpoledne fandila jak o život a všechno to vaření a uklízení uteklo jako nic. Třešničkou na dortu pak bylo druhé místo Jardy Soukupa právě na ME v biatlonu v závodě s hromadným startem, je to borec! A fun fact na závěr – je navíc strašně podobný jednomu mému kamarádovi 😀

Dnes jsme vyrazili do Globusu na velký nákup. Vždycky jsem už předem otrávená z návalu lidí a poloprázdných regálů, ale tentokrát jsme si aspoň koupili něco pěkného 🙂

Už nějakou dobu jsem přemýšlela o tom, že by se nám do kuchyně možná hodila nějaká wok pánev. Přeci jen se na přípravu různých směsí hodí lépe než klasická nízká pánvička 🙂 Dneska jsme v obchodě zrovna natrefili na akci na naši oblíbenou značku Tefal a měli právě i wok, tak jsme se rozhoupali a šli do toho. V týdnu ji chci otestovat, tak snad bude dobře a dlouho sloužit 🙂

Dnešní uspokojení plynulo čistě z práce. V prosinci jsem v rámci firmy přecházela na jinou pozici, po třech letech mě původní práce už tolik nebavila a chtělo to změnu. Ale občas se mi po ní i tak zasteskne a jsem ráda, když mohu dříve získané znalosti a zkušenosti využít i v nové roli 🙂

V pátek můj původní tým řešil přístupy a ovládání jednoho interního toolu a následně vyreportování práce v něm provedené. Byla jsem jako ryba ve vodě, věděla jsem o tom nejvíc, stále si to pamatovala a mohla kolegům pomoci 🙂 Navíc jsme tak nějak přišli na to, že jsem stále uvedená jako člověk, který má ten tool na starosti 😀 Každopádně to bylo velmi příjemné vytržení a cítila jsem se jako skiller 🙂

Čtvrteční odpoledne jsem si zpříjemnila pár hodinami sama pro sebe 🙂 Muž jel něco vyřizovat do Prahy, tak jsem toho musela řádně využít. Takže jsem si udělala k svačině tvaroh s kakaem jako za dětských let, dala jsem si pořádnou sprchu, koukla se na oblíbený pořad a u toho si trochu protáhla tělo a zahrála si na tabletu hru, která u mě zrovna frčí. A víte co? Nebylo to vůbec špatný. Načerpala jsem trochu energie a po příjezdu muže jsem byla krásně odpočatá a měla náladu se na něj smát a poslouchat, jak to vyřizování šlo 😉

Dnešní den jsem se skvěle pobavila u svačiny. Vytáhli jsme si totiž sušenky Kex z Ikey, které mají tvar písmenek, a skládali jsme slova. Jelikož je můj drahý inženýr, nezůstalo nakonec jen u slov a postavil mi i vozíček s kolečky 😀 Vrátit se do dětských let bylo velmi příjemné 🙂

(zdroj: kazudesign.exblog.jp)