V sobotu se vlastně nic moc nedělo. Byli jsme skoro celý den doma, jen odpoledne jsme vyrazili na nákup a přijeli vystresovaní z toho, že byl obchod plný mantáků pletoucích se pod nohy.

Všechno ale bylo hned lepší, když jsme si večer udělali něco dobrého na zub, otevřeli láhev portského a pustili si film. Takový relax mám fakt ráda 🙂

Ještě odpoledne jsem si myslela, že budu dneska psát o báječném pekařství, kde jsem si kupovala snídani, ale budu to muset nechat na jindy. Přišel mi totiž tajemný balíček 😉

V designové krabici se ukrývaly mapičkové balerínky, které jsem sem na blog minulý týden dávala a obdivně nad nimi vzdychala 🙂 Ono totiž evidentně pouze u vzdychání neskončilo – nedalo mi to a přímo na webu značky Hot Chocolate Design jsem zjistila, že mají v Čechách distibutora. A taky jsem zjistila, že zde mají skladem i velikost 40, kterou jsem zamýšlela koupit 😀 Poslala jsem tedy hned poptávku. Paní Vaňková mě ještě upozornila, že ta 40 by mi nemusela sedět, neboť značka má trochu jiné číslování a je třeba si nohu přeměřit. Měla pravdu, přišla jsem na to, že bych potřebovala spíš 39. A protože líná huba je holé neštěstí, neváhala jsem se na tuhle velikost u vybraného modelu přeptat, přestože podle webu ji neměli. Měla jsem obrovské štěstí, protože přišla čerstvá várka a velikost byla skladem, pouze ještě neaktualizovali web! To bylo jasné znamení a už jsem objednávala 🙂 Musím podotknout, že jsem za botky dala méně než bych dala např. na e-bay. Paní Vaňková mi navíc slíbila podržet i větší velikost, dokud si balerínky nevyzkouším a neujistím se, že mi objednané číslo fakt pasuje. Při komunikaci s ní bylo znát, že jí jde o spokojenost zákazníka, nic nebylo problém. Kéž by se tím řídili všechny e-shopy!

Nebudu to natahovat – botky mi sedí, jsou dostatečně široké, ani na patě netlačí. Vypadají krásně a i materiál se zdá být poměrně kvalitní. Snad vydrží dlouho, lásky moje maniacký 🙂

Zdá se, že na veselé historky mám poslední dobou štěstí, protože dnešní příspěvek bude opět vyprávění o zážitku, co se mi přihodil.

Při odpoledním čekání na trolejbus domů mě hrozně pobavil asi šestiletý kluk se svou maminkou. Zastávka se nachází přímo před oblíbenou rybárnou/drůbežárnou, takže je tam poměrně rušno. Z obchodu vyšla paní s chlapečkem, v ruce nesla takovou tu klasickou slabou modrou igelitku a bylo vidět, že v ní má zabitého, ale neoškubaného bažanta. Jakmile vyšli z krámu, kluk začal do tašky nakukovat a hrabat v ní rukama a pak zaškemral: „Mami, ukážeš mi ho?“ Paní evidentně nebyla úplně nadšená, ale nakonec svolila, neboť jinak by dítko kručelo celou cestu domů. Klučina si tedy uprostřed zastávky plné lidí vytáhl bažanta, chytl si ho za pařáty, zkoumal ho a byl spokojený:-D A já vlastně taky, protože tohle se nepodaří každý den 🙂

Dneska mě cestou z práce absolutně odboural řidič trolejbusu. Často si sedám někam dopředu a sleduji, jaké má který řidič naladěné rádio, jakou poslouchá muziku a tak. Dnešní šofér mě potěšil, protože poslouchal mé oblíbené RockRádio. Když začali hrát Bittersweet Symphony, tak se rozjel a začal si na celou trolej hvízdat melodii 😀 Ale tím to nekončilo. Když přišel na řadu Láďa Křížek, tak se do svého uměleckého projevu zabral natolik, že úplně přejel zastávku, kde jsem měla vystupovat 😀 😀 😀 Až když jsme ho s dalšími cestujícími upozornili na tenhle fail, tak se praštil do čela a zastavil nám. Tohle se mi za těch deset let, co tu žiju, stalo poprvé. Více takových veselých řidičů! 🙂

Hodím sem i tu Bittersweet symphony, sice je notoricky známá, ale pořád dobrá 😉

Dneska mě strašně pobavila jedna událost založená na Facebooku. Tedy vlastně ani ne tak ta událost, ale ty komentáře 🙂 O co vlastně jde? Pan Macura a pan hrabě Martucci se chystají dělat v nějakém baru přednášku o tyranech a domácím násilí. Pan Macura se přitom sám prohlašuje za jediného muže v České republice, který této problematice hloubkově rozumí. Téma domácího násilí samozřejmě nechci zesměšňovat, ale tohle je prostě celé komické. Připomíná mi to ne až tak dávný případ, kdy chtěla Olga Lounová pořádat seminář o tom, jak se dostat a udržet ve světě showbusinessu 🙂

A teď už několik příspěvků:

Dneska mám radost z toho, že jsem zvládla udělat víc věcí než jsem počítala 🙂

V práci jsem dodělala něco, o čemž jsem si původně myslela, že to dokončím až zítra, že dneska je to nereálné. Ale zakousla jsem se do toho a dodělala to, přestože jsem počítala s přesčasem a s tím, že mi ujede trolej domů (jede jednou za hodinu) a budu muset dopravu řešit jinak. Nakonec jsem v práci byla déle jen o pár minut a i tu trolej jsem chytla 🙂

Taky jsem si na dnešek naplánovala, že udělám úkoly na angličtinu. Byla jsem celý den nějaká strašně utahaná a říkala si, že to asi nedám, ale docela jsem se pak probrala a zvládla skoro všechno.

Taky jsem si naplánovala, že dneska půjdu dříve do postele, ať maličko zaženu tu únavu. Zatím se zdá, že se to také podaří. Jo, tomu říkám get things done! 🙂

Dnešní příspěvek bude ve znamení zdraví a ekologie 🙂

Dopoledne jsme se společně s kamarády a jejich miminkem (vzorně odpočívajícím v kočárku) vypravili na procházku na rozhlednu Chlum. Bylo to asi 6 km a do kopce jsme si dali, ale bylo to hrozně fajn a aspoň jsme pro sebe něco udělali, mám z toho fakt dobrý pocit 🙂

Druhá věc, co mi udělala radost, je zákon o zákazu plýtvání potravinami, který začal platit ve Francii. V něm se nařizuje, že supermarkety nemohou nadále likvidovat neprodané potraviny, ale musí je odevzdat buď některé dobročinné organizaci, nebo zemědělcům jako krmivo pro zvířata. Jelikož takové plývání považuji za zvěrstvo, přála bych si, aby se toto nařízení prosadilo třeba i u nás. Dobrá práce, Francie! 😉 Více si můžete přečíst zde.

Když jsme dnes dopoledne šli chystat dolů do kuchyně snídani, všimla jsem si, že našemu smrčku začaly rašit nové větvičky. Obvykle stojí na zahradě, ale jelikož ho máme v květináči, tak jsme ho použili jako vánoční stromeček. Ozdobili jsme ho slámovými i skleněnými ozdobami, posypali vánočním bordelem (takovými barevnými třásněmi) a postavili ho do haly, která sousedí s kuchyní. Vždycky, když tam jdu, musím se stromečkem pokochat, a proto jsem nové výhonky zaregistrovala. Jo, tomu říkám pěstitelský úspěch! 🙂

Dneska mám rozhodně o čem psát, měla jsem dobrou náladu hned díky dvěma věcem – a kupodivu obě souvisely s prací 🙂

První věc byla to, že se mi k udělání social media researche (vyhledání firemních profilů na soc. sítích) dostal do ruky závodní okruh Nürburgring, kde jsme si na podzim zajezdili i my – o tom snad napíšu samostatný článek. Byl to perfektní zážitek a ráda jsem si okruh připomněla aspoň prostřednictvím obrázků 🙂

Podruhé jsem se rozzářila, když jsem při práci narazila na úžasné designové botičky od venezuelské značky Hot Chocolate Design. Zjistila jsem, že se dají koupit i přes Amazon a na to, že jde o velmi stylové kousky, je i cena poměrně přijatelná – přijdou na necelých 1 800 Kč (nepočítám poštovné do ČR a případné clo). Všechny jsou úžasné, ale nejvíce jsem se zamilovala do těchto zeměpisných:

Tak kdyby náhodou Ježíšek příští rok nevěděl… 😀

Další krásné kousky si můžete prohlédnout na webu či na Instagramu. Hezké pokoukání!

Dneska si musím trochu vypomoct youtubem. Ne, že by nebyl fajn den, ale zkrátka se nestalo nic speciálního, aby se o tom dalo psát. A co to tedy bude? Večer jsem se příjemně naladila svou oblíbenou skupinou Ylvis. Strašně nakažlivá melodie, text, který je vtipný, ale zároveň i k zamyšlení, a pěkný klip. Jo, prostě mě to baví 🙂