Dneska jsem měla mžnost navštívit konferenci Engage Prague 2015 zaměřenou na sociální média a byla to bomba. Přestože jsem nemohla shlédnout všechny přednášky, ty, co jsem viděla, byly fakt výborné. Víc se pokusím dát dohromady během víkendu v samostatném příspěvku 🙂

Ale ta hlavní věc, co mi dneska udělala radost, byly preclíčky v čokoládě, o něž se podělila kolegyňka! 🙂 Neměla jsem je možná tak 15 let. Kdysi je vyráběla jedna značka, pak nějak zmizely z regálů a už jsem na ně nikdy nikde nenarazila. Ale dneska je přinesla kolegyně, protože objevila, že je má ve svém sortimentu Alnatura. Dokonce jsou zdravější než ty původní, jsou totiž špaldové – ale nepřišlo mi, že by to mělo vliv na chuť. Takže jakmile půjdu kolem DM, úkol bude jasný. Bomba zpráva!!! 🙂

Dnes mi strašně zlepšil náladu italský přízvuk. Zní to zvláštně, že? 🙂

Koukali jsme na video o výrobě kávy Illy a mluvil tam manažer podniku. Jelikož jsem už léta fascinovaná angličtinou s italským přízvukem, byla to úplná pastva pro uši. Úplně nejlepší jsou ale každopádně inženýři z Ferrari, na ty nikdo nemá. Jak červeňáky nemusím, za tohle bych jim dala pusu 😉

Dneska nebudu psát jen o tom, že něco potěšilo mě. Můžu k tomu totiž dodat, že jsem snad i já udělala někomu radost 🙂 V práci totiž končila jedna brigádnice. Nebyla u nás dlouho, jen cca měsíc, ale přestala jí bavit náplň práce a rozhodla se zkusit štěstí jinde. Byla to fajn holka, a tak jsem se ji rozhodla překvapit. Koncem minulého týdne jsme dostávali nové hrnečky jako dárek od firmy pro zaměstnance, takže jsem jí taky jeden uzurpovala a nechala jí ho na jejím místě u stolu. Evidentně měla radost, že jsme na ni mysleli, tak snad na nás bude taky vzpomínat v dobrém 😉

Ještě se odehrála jedna moc důležitá věc – už jsme zapsaní v katastru jako majitelé baráčku!!! Jupííí! Oslavili jsme to palačinkami k večeři 😀

Dneska mi v hlavě opět hrála celý den Adele – Someone Like You. To je z toho, že jsme si včera pouštěli její live koncert z Royal Albert Hall. Už jsem se zařekla, že jakmile bude někde poblíž, tak prostě jedeme, protože naživo to musí být neskutečnej zážitek, i když člověk není skalní fanoušek a cédéčko by si jen tak sám od sebe nepustil:) A ta práce s publikem, to je fakt paráda…Tak si to užijte a nenechte se zbořit 🙂

Dneska mi udělaly radost dvě věci – Sheldon Cooper a můj skvělý muž 🙂

Ráno u snídaně jsme koukali na The Big Bang Theory a v jedné scéně byl vidět Sheldonův notebook a myš. Myška byla ta tatáž, kterou sama používám už léta – Logitech VX Revolution. Zbožňuju ji tak, že mám dvě funkční (na doma a do práce) a jednu na náhradní díly 😀 Dodnes jsem nenašla druhou, která by měla to samé jako moje drahá „véikska“ (kovové scrollovací kolečko, přepínač rychlosti scrollování, ukazatel stavu baterie a programovatelná tlačítka) a zároveň mi tak skvěle vyhovovala co do pohodlnosti držení a velikosti těla 🙂

Ještě zbývá zmínit, čím mě potěšil muž 🙂 V souvislosti s koncem Grooveshark jsem přemýšlela o tom, zda si neudělat něco jako playlist přímo u sebe na webu – něco, co nebude závislé na tom, jestli běží takové ty klasické služby jako last.fm, Deezer apod. Ptala jsem se muže, jestli je vůbec možné něco takového na WP vytvořit. A výsledek? Jde to, dá se to zaheslovat a jen co nahraju obsah, budu mít svoje oblíbené songy s sebou kdekoli, kde je internet. Wow! 🙂

Sobota byla prostě skvělá. Celý den jsme proflákali a odpočívali, což původně vůbec nebylo v plánu, ale asi to tak prostě mělo být, oba jsme to potřebovali jako sůl.

Nepatlali jsme se ani s obědem, došli jsme si do kubánské restaurace Cuba Liberta 🙂 Pikantní fazolová polévka byla výborná. Dále jsme šli do smažené ostré papričky naplněné gorgonzolou a obalené v těstíčku – to bylo podruhé v životě, kdy jsem viděla muže brečet 😀 Jako hlavní jídlo jsem si dala kuře naložené v marinádě s pomeranči a nemělo to chybu, už dlouho jsem neměla tak šťavnaté a výborně dochucené prso! Muž si dal bifťoura z pravé jihoamerické svíčkové a maso bylo taky super, nikde žádné blány ani šlachy. Akorát ho udělali víc než medium rare, což byla trochu škoda.

Třešničkou na dortu pak měla být ochutnávka rumů – muž říkal, že ty jihoamerické chutnají úplně jinak než náš Božkov, který jsem schopná pozřít tak maximálně v cukroví nebo nějakém dezertu 😀 Ale teda venezuelské Diplomatico reserva ani Diplomatico Reserva Exclusiva (dvanáctiletý) ze mě rumovou vílu rozhodně neudělaly 🙂

Po obědě jsme si dali skoro na hodinu a půl šlofíka a pak vyrazili na procházku kolem řeky. Plánovali jsme cestou nazpátek završit den točenou limčou v jedné hospodě na zahrádce, ale bohužel bylo zavřeno. Ale z trouby už voní patvary z listového těsta plněné šunkou a sýrem, v lednici se chladí Carling a na disku už na nás čeká film, takže máme více než důstojnou náhradu. Dneska je to prostě den jak vyšitej! 😉

Dneska mě hrozně pobavila diskuze s kolegyní v práci. Bavili jsme se s kolegy o tom, co kdo poslouchá za rádio a kolegyně říkala, že zná moderní písničky díky tomu, že u sebe na bytě nemá internet a na rádiu chytne akorát Hitrádio 🙂 Zmiňovala se, že na tom rádiu jdou ještě přehrávat kazety, tak jsem začala vzpomínat, co všechno mám doma v kouzelném kazetovém kufříku ze své puberty – originálku Spice Girls, Backstreet Boys koupené od Vietnamců na pouti, Eifel 65, Natalii Oreiro a další poklady. Hned si řekla, ať jí to přivezu, až pojedeme k našim. Rovnou jsem ji ale upozornila, že jí to jen půjčím/nechám zkopírovat na její kazety. Prý to chápe, taky by z ruky nedala takové poklady! 😀

Dneska bylo hrozně příjemné to, že jsme šli spát o hodinu dřív než obvykle. Navíc jsem si před spaním udělala takovou čtecí půlhodinku a rozečetla si další knížku. To se to taky čte, když už má Kindle nový displej 🙂 Tentokrát jsem si vybrala Šepoty a lži od Joy Fielding. Čtení mě poslední dobou fakt baví, je to hrozně příjemný relax. Už se těším, až budu mít v novém baráčku čtecí koutek a knihovničku! 🙂

Středu jsem strávila skoro celou v Praze. Jela jsem školit nové kolegy a po práci si domluvila „rande“ s Áďou – holčinou, se kterou se kamarádíme už od první třídy. Neviděly jsme se snad rok a půl, takže tři hodiny strávené povídáním, jídlem a konzumací lahvinky Chardonnay uběhly jako voda (btw, doporučuji restauraci Charleston na Křižíkově ulici, jídlo i víno bylo vynikající, prostředí příjemné a ceny rozumné). Máme si prostě pořád co říct a jsem hrozně ráda, že jsme si zůstaly blízké, přestože už nebydlíme ve stejném městě 17 let 😉

Během středy se stala ještě jedna podařená příhoda: z Prahy jsem odjížděla posledním busem Student Agency v devět večer, ale neměla jsem tušení, že tím samým autobusem jede i spolubydlící z bytu. Dokonce jsme obě vystoupily na stejné zastávce, ale ona mě neviděla a já ji taky ne. Jí přijel naproti přítel na kole a domů šli pěšky, pro mě přijel muž vozem. Až když jsme se potkaly před barákem, každá v doprovodu své silné polovičky, tak jsme zjistily, jak trapně se nám podařilo minout 😀

V úterý jsem se náramně pobavila, když jsme se byli odpoledne podívat ještě jednou na domeček a probírali jsme s paní majitelkou technické věci á la jak se obsluhuje kotel, kam se odváží posekaná tráva apod.

Teprve dnes jsem si totiž při prohlídce všimla, že v jedné z koupelen se nachází sejf 😀 Sranda je, že paní od něj nemá klíče a v zámečnickém centru jí řekli, že za otevření by mohla dát až 12 000 Kč. Tak se na to vykašlala a ten trezor prostě zůstal zamčený. Jakmile nám tohle pověděla, bylo mi jasné, že na muže to zafungovalo asi jako rudý hadr na býka 🙂 Čekám, že prvních pár týdnů po nastěhování bude trávit večery u sejfu a hledat správnou číselnou kombinaci, dokud to nelouskne 😀