Dnes mi strašně zlepšil náladu italský přízvuk. Zní to zvláštně, že? 🙂
Koukali jsme na video o výrobě kávy Illy a mluvil tam manažer podniku. Jelikož jsem už léta fascinovaná angličtinou s italským přízvukem, byla to úplná pastva pro uši. Úplně nejlepší jsou ale každopádně inženýři z Ferrari, na ty nikdo nemá. Jak červeňáky nemusím, za tohle bych jim dala pusu 😉
Dneska nebudu psát jen o tom, že něco potěšilo mě. Můžu k tomu totiž dodat, že jsem snad i já udělala někomu radost 🙂 V práci totiž končila jedna brigádnice. Nebyla u nás dlouho, jen cca měsíc, ale přestala jí bavit náplň práce a rozhodla se zkusit štěstí jinde. Byla to fajn holka, a tak jsem se ji rozhodla překvapit. Koncem minulého týdne jsme dostávali nové hrnečky jako dárek od firmy pro zaměstnance, takže jsem jí taky jeden uzurpovala a nechala jí ho na jejím místě u stolu. Evidentně měla radost, že jsme na ni mysleli, tak snad na nás bude taky vzpomínat v dobrém 😉
Ještě se odehrála jedna moc důležitá věc – už jsme zapsaní v katastru jako majitelé baráčku!!! Jupííí! Oslavili jsme to palačinkami k večeři 😀
Dneska mi v hlavě opět hrála celý den Adele – Someone Like You. To je z toho, že jsme si včera pouštěli její live koncert z Royal Albert Hall. Už jsem se zařekla, že jakmile bude někde poblíž, tak prostě jedeme, protože naživo to musí být neskutečnej zážitek, i když člověk není skalní fanoušek a cédéčko by si jen tak sám od sebe nepustil:) A ta práce s publikem, to je fakt paráda…Tak si to užijte a nenechte se zbořit 🙂
Dneska mi udělaly radost dvě věci – Sheldon Cooper a můj skvělý muž 🙂
Ráno u snídaně jsme koukali na The Big Bang Theory a v jedné scéně byl vidět Sheldonův notebook a myš. Myška byla ta tatáž, kterou sama používám už léta – Logitech VX Revolution. Zbožňuju ji tak, že mám dvě funkční (na doma a do práce) a jednu na náhradní díly 😀 Dodnes jsem nenašla druhou, která by měla to samé jako moje drahá „véikska“ (kovové scrollovací kolečko, přepínač rychlosti scrollování, ukazatel stavu baterie a programovatelná tlačítka) a zároveň mi tak skvěle vyhovovala co do pohodlnosti držení a velikosti těla 🙂
Ještě zbývá zmínit, čím mě potěšil muž 🙂 V souvislosti s koncem Grooveshark jsem přemýšlela o tom, zda si neudělat něco jako playlist přímo u sebe na webu – něco, co nebude závislé na tom, jestli běží takové ty klasické služby jako last.fm, Deezer apod. Ptala jsem se muže, jestli je vůbec možné něco takového na WP vytvořit. A výsledek? Jde to, dá se to zaheslovat a jen co nahraju obsah, budu mít svoje oblíbené songy s sebou kdekoli, kde je internet. Wow! 🙂
Už dlouho jsem se nepodělila o žádný recept, je tedy nejvyšší čas to napravit. Proto se dnes naučíme, jak se připravuje hovězí po burgundsku. Jako přílohu si uděláme vídeňské žemlové knedlíky podle Viléma Vrabce. Oba recepty patří mezi mé oblíbené, protože s nimi není moc práce, není na nich moc co zkazit a jídlo vypadá i chutná báječně 🙂
Co na hovězí po burgundsku potřebujeme?
600 g hovězího zadního, které si nakrájíme na kostky
1 nahrubo nakrájenou cibuli
2 mrkve nakrájené na plátky (pokud se nechceme párat s krájením, můžeme plátky vytvořit i pomocí škrabky na brambory)
bouquet garni (svazek čerstvé petrželky, bobkového listu, tymiánu a rozmarýnu) – pokud nemáme, použijeme sušené koření – já ho např. dávám do kovového čajítka společně s pepřem, abych pak nemusela lovit kuličky a bobkové listy
5 kuliček pepře – viz poznámka výše, lze dát všechno koření dohromady do čajítka
mořská sůl
300 ml suchého červeného vína
2 lžíce olivového oleje
80 g anglické slaniny nakrájené na nudličky
podle potřeby hovězí vývar (lze naradit i vývarem z kostky, ačkoli pravý vývar je samozřejmě lepší)
50 g změklého másla
1 lžíce hladké mouky
Začneme velmi jednoduše: v nádobě promícháme maso, cibuli, mrkev, bylinky a pepř, zalijeme červeným vínem a necháme v chladu aspoň 4 hodiny odpočívat. Pokud dáme maso marinovat přes noc, tím lépe. Kdo má rád česnek, může si do marinády přihodit ještě 2-3 stroužky nakrájené na plátky. Milovníci kombinace masa a alkoholu si do marinády přidají ještě 50 ml koňaku nebo brandy.
Po uplynutí doby potřebné k marinování scedíme víno, vyjmeme bylinky a koření a oddělíme si maso a zeleninu. Víno ani bylinky nelikvidujeme, ještě přijdou na řadu! V silnostěnném hrnci si na oleji opečeme slaninu a pak přidáme okapané maso. Necháme ho opéct ze všech stran a teprve potom ho osolíme. Do hrnce přidáme zeleninu a necháme ji dělat tak dlouho až přestane být vlhká a začne se smažit. Poté přilejeme marinádu (víno, bylinky, koření) a necháme minimálně 1,5 hodiny dusit na mírném ohni. Pokud bude málo tekutiny, doplníme místo ní vývar. Do omáčky můžeme přidat také trochu rajského protlaku (1-2 lžičky), abychom dosáhli výraznější chuti.
Když je maso měkké, připravíme si beurre manié na zahuštění omáčky. Beurre manié je vlastně změklé máslo utřené s moukou. Po zahuštění šťávy ji ještě asi 10 minut povaříme a máme hotovo.
Mezitím, co se dělá hovězí, si připravíme žemlové knedlíky podle Viléma Vrabce. Jsou to jediné knedlíky, co dělám, protože mi jednak vyhovují chuťově mnohem více než klasické kynuté, jednak na ně není třeba žádné speciální náčiní (široký hrnec, „lovítko“ na knedlíky), prakticky se nedají pokazit a jsou rychlé 🙂 Potřebujeme jen pár surovin, které má obvykle každý doma:
8 žemlí (400g) – možno nahradit i jiným podobným pečivem, já obvykle používám 1 veku a 1-2 rohlíky
30 g másla
400 ml mléka
2 vejce
sůl
60-80 g hrubé mouky
Pečivo nakrájíme na kostičky. Rozehřejeme si máslo a v míse jím pokropíme pečivo. Zalijeme mlékem, v němž jsme rozšlehali vajíčka a sůl. Necháme chvíli stát, aby se pečivo „nacuclo“. Po chvíli směs promícháme, přidáme mouku a zapracujeme ji do těsta. Pak rukama plácáme koule tak akorát do ruky (průměr zhruba 7 cm), pořádně je mačkáním zpevníme, aby se nerozvařily, a házíme je rovnou do hrnce s vařící osolenou vodou. Vrabec doporučuje dělat koule s rukama obalenýma v mouce, mně se ale osvědčily i ruce trochu namočené ve vodě. Knedlíky se vaří cca 10-15 minut. Po vyndání z vody se mohou ještě omastit máslem, není to ale nezbytně nutné. A to je celé, přeji dobrou chuť! 🙂
PS: Pokud nejste příznivci knedlíků v jakékoli podobně, jako příloha se skvěle hodí i rozpečená bagetka. Ale byla by to škoda 😉
Sobota byla prostě skvělá. Celý den jsme proflákali a odpočívali, což původně vůbec nebylo v plánu, ale asi to tak prostě mělo být, oba jsme to potřebovali jako sůl.
Nepatlali jsme se ani s obědem, došli jsme si do kubánské restaurace Cuba Liberta 🙂 Pikantní fazolová polévka byla výborná. Dále jsme šli do smažené ostré papričky naplněné gorgonzolou a obalené v těstíčku – to bylo podruhé v životě, kdy jsem viděla muže brečet 😀 Jako hlavní jídlo jsem si dala kuře naložené v marinádě s pomeranči a nemělo to chybu, už dlouho jsem neměla tak šťavnaté a výborně dochucené prso! Muž si dal bifťoura z pravé jihoamerické svíčkové a maso bylo taky super, nikde žádné blány ani šlachy. Akorát ho udělali víc než medium rare, což byla trochu škoda.
Třešničkou na dortu pak měla být ochutnávka rumů – muž říkal, že ty jihoamerické chutnají úplně jinak než náš Božkov, který jsem schopná pozřít tak maximálně v cukroví nebo nějakém dezertu 😀 Ale teda venezuelské Diplomatico reserva ani Diplomatico Reserva Exclusiva (dvanáctiletý) ze mě rumovou vílu rozhodně neudělaly 🙂
Po obědě jsme si dali skoro na hodinu a půl šlofíka a pak vyrazili na procházku kolem řeky. Plánovali jsme cestou nazpátek završit den točenou limčou v jedné hospodě na zahrádce, ale bohužel bylo zavřeno. Ale z trouby už voní patvary z listového těsta plněné šunkou a sýrem, v lednici se chladí Carling a na disku už na nás čeká film, takže máme více než důstojnou náhradu. Dneska je to prostě den jak vyšitej! 😉
Dneska mě hrozně pobavila diskuze s kolegyní v práci. Bavili jsme se s kolegy o tom, co kdo poslouchá za rádio a kolegyně říkala, že zná moderní písničky díky tomu, že u sebe na bytě nemá internet a na rádiu chytne akorát Hitrádio 🙂 Zmiňovala se, že na tom rádiu jdou ještě přehrávat kazety, tak jsem začala vzpomínat, co všechno mám doma v kouzelném kazetovém kufříku ze své puberty – originálku Spice Girls, Backstreet Boys koupené od Vietnamců na pouti, Eifel 65, Natalii Oreiro a další poklady. Hned si řekla, ať jí to přivezu, až pojedeme k našim. Rovnou jsem ji ale upozornila, že jí to jen půjčím/nechám zkopírovat na její kazety. Prý to chápe, taky by z ruky nedala takové poklady! 😀
Dneska bylo hrozně příjemné to, že jsme šli spát o hodinu dřív než obvykle. Navíc jsem si před spaním udělala takovou čtecí půlhodinku a rozečetla si další knížku. To se to taky čte, když už má Kindle nový displej 🙂 Tentokrát jsem si vybrala Šepoty a lži od Joy Fielding. Čtení mě poslední dobou fakt baví, je to hrozně příjemný relax. Už se těším, až budu mít v novém baráčku čtecí koutek a knihovničku! 🙂
Středu jsem strávila skoro celou v Praze. Jela jsem školit nové kolegy a po práci si domluvila „rande“ s Áďou – holčinou, se kterou se kamarádíme už od první třídy. Neviděly jsme se snad rok a půl, takže tři hodiny strávené povídáním, jídlem a konzumací lahvinky Chardonnay uběhly jako voda (btw, doporučuji restauraci Charleston na Křižíkově ulici, jídlo i víno bylo vynikající, prostředí příjemné a ceny rozumné). Máme si prostě pořád co říct a jsem hrozně ráda, že jsme si zůstaly blízké, přestože už nebydlíme ve stejném městě 17 let 😉
Během středy se stala ještě jedna podařená příhoda: z Prahy jsem odjížděla posledním busem Student Agency v devět večer, ale neměla jsem tušení, že tím samým autobusem jede i spolubydlící z bytu. Dokonce jsme obě vystoupily na stejné zastávce, ale ona mě neviděla a já ji taky ne. Jí přijel naproti přítel na kole a domů šli pěšky, pro mě přijel muž vozem. Až když jsme se potkaly před barákem, každá v doprovodu své silné polovičky, tak jsme zjistily, jak trapně se nám podařilo minout 😀
V úterý jsem se náramně pobavila, když jsme se byli odpoledne podívat ještě jednou na domeček a probírali jsme s paní majitelkou technické věci á la jak se obsluhuje kotel, kam se odváží posekaná tráva apod.
Teprve dnes jsem si totiž při prohlídce všimla, že v jedné z koupelen se nachází sejf 😀 Sranda je, že paní od něj nemá klíče a v zámečnickém centru jí řekli, že za otevření by mohla dát až 12 000 Kč. Tak se na to vykašlala a ten trezor prostě zůstal zamčený. Jakmile nám tohle pověděla, bylo mi jasné, že na muže to zafungovalo asi jako rudý hadr na býka 🙂 Čekám, že prvních pár týdnů po nastěhování bude trávit večery u sejfu a hledat správnou číselnou kombinaci, dokud to nelouskne 😀
