Už nějakou dobu jsme se odhodlávali, že se vypravíme do Německa na nákupy. Slyšeli jsme od spousty známých, jak jsou zejména potraviny nakoupené u našich sousedů kvalitnější a mnohdy i levnější, proto jsme se chtěli přesvědčit na vlastní kůži. A tak jsme 5. července 2013 vyrazili:)
Za svůj cíl jsme si zvolili město Cham, které se nachází cca 25km za hraničním přejezdem Folmava. Toto město už jsme jednou navšívili v rámci keškovýletu a moc se nám tu líbilo. Když jsme tedy zjistili, že je městečko nejen malebné, ale že je tu i poměrně dost supermarketů, neváhali jsme dlouho nad tím, kam se vydat.
Cesta z Plzně utekla příjemně a cca za hodinku a půl jsme už parkovali u nákupního centra. Rozhodli jsme se, že nejdříve prolezeme různé obchody a obchůdky (oblečení, nábytek…) a nákup potravin si necháme na konec. Hned po příchodu do prvního obchodu (C&A) jsme zjistili, jak skvělý byl nápad vyrobit si kapesní převodník měn:) Byl to vlastně jen krátký proužek papíru se dvěma sloupečky: částkou v eurech a částkou v korunách. Pro ty, kdo nemají v hlavně kalkulačku (jako třeba já:) ), doporučuji podrobněji rozepsat částky cca do 3 eur, lépe a rychleji se to pak přepočítává.
V C&A jsme nakoupili hadříky za 21 éček (3x pánské trenky, 1x dámské tričko s krátkým rukávem a 2x dětské tričko Angry birds, na které jsem mimořádně hrdá) a zdálo se mi, že měli širší výběr oproti plzeňským pobočkám. Uvidíme, očíhneme to určitě i příště:)
Každopádně se dostáváme k důležité části: placení. Ono to v Německu totiž není tak jednoduché, pokud si myslíte, že se obejdete bez hotovosti a bude stačit platební karta. Většina obchodů totiž akceptuje jen kartu EC (electronic cash), která je vydávána tamními finančními ústavy. Obchody s módou a drogerií už často přijímají i Visa karty (v C&A ji berou a podle diskuzí s ní většinou není problém ani u jiných prodejců oblečení), ale pokud se chystáte vyloženě na nákup potravin a jedete poprvé, spolehnout se můžete opravdu jen na hotovost. My spoléhali na to, že podle rok starých informací od známého, který byl též nakupovat v Kauflandu v Chamu, by zde neměl být problém s přijetím karty Maestro, on sám s ní také platil. Ale ouha, slečna na informacích nám řekla, že Visu ani Maestro neberou a že musíme do bankomatu, kde jsme nechali za výběr v cizině krásných 125 Kč, přestože má přítel účet u stejné bankovní skupiny (Erste Group) 🙂 Určitě se tedy vyplatí myslet předem i na tenhle případ a mít aspoň něco málo v hotovosti.
Jak už jsem zmínila, nákup potravin byl posledním bodem našeho chamského programu. Vybrali jsme Kaufland, protože se nacházel přímo v nákupním areálu, kde jsme parkovali, a protože jsme ho chtěli porovnat s tím, jaký známe od nás z České republiky. Bohužel jsme neměli tolik času, kolik bychom si přáli, takže jsme ho spíše jen tak prolétli a okoukali to nejdůležitější. Už teď ale mohu říci, že se za hranice pro potraviny určitě vydáme znovu, protože jsme si bohužel potvrdili, že co se týče jídla, je ČR opravdu kontejnerem Evropy a do českých supermarketů se často vozí to, co by jinde nedali ani dobytku. Tím nechci říct, že se v ČR nedají sehnat kvalitní potraviny, ale ne každý má možnost pěstovat si ovoce a zeleninu či chovat zvířata doma, anebo má čas na to, aby zjišťoval, kde mají co dobré a pro co musí jezdit na druhý konec města. Osobně mám nejradši, když je všechno pod jednou střechou a nemusím jet nakupovat na třikrát:)
Nakoupili jsme potraviny a drogerii za necelých 31 eur. Zaměřili jsme se hlavně na mléčné a masové výrobky. Nakoupili jsme jogurty, mléko, sýry, máslo, paštiky, salám, párky, křupky, sušenky, čokoládu a obecně potraviny (téměř) každodenní konzumace. Sýry byly vážně chuťově výborné, zvolili jsme něco na způsob hermelínu a mladou goudu a opravdu jsme se po obou olizovali za ušima. Otestovali jsme i mozzarellu a také byla ok. Cenově vyšly sýry přibližně nastejno nebo mírně lépe než v Čechách. Dále jsme chtěli ochutnat paštiky a párky. Málem nám spadla čelist, když jsme zjistili, že i ta nejlevnější paštika či párky mají kolem 80% masa a oboje po mase opravdu i chutná, přestože to vážně není předražené…To samé i obyčejný vakuově balený salám (ani to nebyla šunka). Jogurty jsme koupili stejné jako kupujeme normálně, akorát cca o 4 koruny na kelímek levněji. Pečivo bylo taky celkem ok, chleba nám bez plísně a v jedlé podobě vydržel týden. Jediné, co bylo teda fakt haluz, byl maracujový likér za 2 éčka, který do puntíku odpovídal ceně a vzhledu – představte si to asi tak, jako kdyby vás popadl amok a smíchali jste jogurtový nápoj se sodovkou – prostě never more 😀
Celkově jsme byli s cenou a kvalitou velmi spokojeni a pokud nakoupíme ve větším množství, rozhodně se nám cesta vyplatí i s cenou za benzín. Určitě se vyplatí i nákup kosmetiky (koupila jsem si např. deodorant Fa jako sprej za cca 30 Kč) a podle mnohých i nákup pracích prášků apod. – sami to zatím nemůžeme posoudit, ale podle mnoha diskuzí je např. Ariel pro východní země (včetně ČR) něco jiného než Ariel určený pro německý či francouzský trh. Celkem bych tomu i věřila, v obchodě jsme potkali dost Čechů a skutečně měli ve vozících nejen potraviny, ale i prášky a drogerii.
Byl to pro nás v mnohém zajímavý a poučný výlet, příště určitě prozkoumáme sortiment podrobněji. Je fajn mít hranice kousek za humny, ačkoli prozření, že jsme opravdu skládka Evropy, člověku na náladě dvakrát nepřidá.
PS: Kdybyste se chtěl někdo přidat a vyrazit společně, stačí se ozvat 🙂
