Sobotní příspěvek bude trochu vážnější, dnešní důvod výjimečně není žádná veselá prkotina jako obvykle. Ale možná o to je silnější 😉
Dneska jsem si na internetu totiž hned ráno přečetla, že po dvou letech byla na svobodu propuštěna česká děvčata Hanča a Tonča, jež byla unesena v Balúčistánu v březnu 2013. Když jsem tehdy slyšela o jejich únosu, říkala jsem si, že to je konec, že o nich už asi neuslyšíme a že živé se domů už asi nedostanou. No, podle videa, kde se dívky loučily s rodinami a mluvily o smrti, ve šťastný návrat už moc nevěřily ani ony samy. Nicméně díky činnosti a kontaktům turecké neziskovky iHH jsou obě doma a živé!!! Tohle mě fakt zahřálo u srdce, kdyby tak bylo podobných příběhů s happyendem víc. Holkám přeju do dalšího života hodně štěstí, hlavně aby se dokázaly co nejlépe vrátit zpátky do „normálního“ života 😉
Edit: Tak dnes byla ještě jedna věc úplně senzační. Muž mi ráno slíbil, že vyřeší problém s naušnicemi, že dá spravit ty, co jsem od něj dostala k Vánocům. Nebo aspoň tak jsem to pochopila. Ale nakonec to bylo trochu jinak – večer se vrátil, podal mi krabičku a hele – dostala jsem ještě jedny naušničky! No, říkala jsem si, že jestli stačí v jeden den naušky dát na opravu i opravit a přinést domů, tak je master 😀 Každopádně fotku dodám, jsou boží!
