Událost, kterou vypíchnu dnes, nebude ani tak radostná, jako spíš úlevná. Souvisí vlastně i s včerejším podpisem hypotéky. Ve smlouvě je řečeno, že máme poslat svůj podíl na kupní ceně domu na účet notáře. Jenže v té euforii mi včera nedošlo, že svoji část nebudu moci zaplatit prostřednictvím internetového bankovnictví, jelikož na něj mám na převod z účtu na účet limit deset tisíc korun, což je několikanásobně menší částka než ta, kterou jsem měla poslat 🙂 Takže jsem byla už od včerejšího večera vystresovaná tím, že budu muset zajít na banku a vyplnit papírový příkaz o převedení dané sumy z mého účtu na účet pana magistra.
Předem jsem se vybavila zbraněmi nejtěžšího kalibru – do poznámového bloku v diáři jsem si vypsala číslo svého účtu, číslo notářova účtu, částku i zprávu pro příjemce. Připravovala jsem se na nejhorší a vstoupila do budovy banky. Naštěstí jsem si všimla, že mají hned u recepce pultík s formuláři a že od doby, co jsem naposled takový formulář vyplňovala, se značně zjednodušily (nebo jsem zmoudřela). Takže jsem vyplnila těch pět potřebných údajů (můj účet, účet příjemce, částku, datum splatnosti a podpis), popadla náhradní formulář a hrnula se nahoru do patra, kde sídlí bankovní úředníci. Naštěstí jsem si hned všimla dvou slečen, poradkyň pro našťastníky jako jsem já 🙂 Jedna se mě hned ochotně ujala, zkontrolovala mi vyplněný příkaz a během pěti minut už jsem byla na odchodu. Tomu říkám ideální svět! 🙂