Tahle sobota by byla perfektní, nebýt rýmičky 🙂 Probudili jsme se až po deváté, oběd si nechali dovézt a půlku dne jsem strávila čtením a hraním hry. A taky jsem konečně odeslala ty fotky na vyvolání 🙂

Ale nejzábavnějším momentem dneška byl Daniel Ricciardo v Top Gearu, na který jsme se dívali při snídani. F1 je mou velkou láskou už od mých dvanácti, takže pro spoustu jedců mám slabost, ale Daniel patří mezi ty úplně nejoblíbenější. Nejenže je to skvělý jezdec a strašně se mi líbilo, jak ve své první sezóně u Red Bullu ztrapnil čtyřnásobného světového šampiona Vettela, ale pořád se směje, není to fňukna a je fakt vtipný. Mrkněte sami, rozhovor s Danielem a jeho závodní kolo začínají v 33. minutě 😉

Na své práci mám ráda to, že denně při hledání informací shlédnu kolem stovky různých webovek, takže se mi občas podaří natrefit na něco zajímavého a nápaditého. Zhruba před rokem a půl to byly senzační rockové věšáky na oblečení ve tvaru kytary z designového studia v Brazílii (odkaz samozřejmě nemůžu najít), dnes mě pro změnu zaujal holandský robůtek jménem Homey, jež by se měl objevit v prodeji letos v létě.

Kromě toho, že dobře vypadá, dovede být i velkým pomocníkem, protože dokáže interagovat nejen s vámi, ale zejména s veškerou domácí elektronikou. Prostě mu řeknete, co chcete dělat, a Homey to zařídí. Připomene vám, že si máte vzít při odchodu deštník, ztlumí světlo, přepne televizní kanál, připraví kafe – zkrátka ideální manželka 🙂 To vše za pouhých 299,- €, no nekupte to! 🙂

…aneb den věnovaný knihám 🙂

Dneska mě příjemně překvapil příchozí balíček. Šikmoocí přátelé sebou opravdu hodili a dorazil nový displej na Kindle, přestože v objednávce dodání odhadovali na půlku března. Balíček prošel i přes celníky a displej se kupodivu nerozbil.

Samotný displej zase takový zázrak není, má dvě ťupky (rozuměj tmavé nefungující body) u horního okraje a navíc je narozdíl od původního displeje lesklý, což je trochu nepříjemné. Taky se mi subjektivně zdá, že reaguje pomaleji než originál. Nicméně jinak funguje a mít čtečku s horším displejem je pořád lepší než nemít žádnou čtečku 🙂 Kdybych nebyla zbrklouš a koukala, kam šlapu…

Druhou věcí, která mi zpestřila den, je založení účtu na ČBDB – Československé bibliografické databázi, což je v podstatě knižní obdoba čsfd. Navrhla mi to kamarádka během konverzace o knížkách a web se mi celkem zalíbil. Líbí se mi, že se dají knížky nejen hodnotit, lze je také založit jako tip k přečtení, nebo třeba přidat do wishlistu. Uvidíme, zda mě to po pár dnech nepřejde, ale zdá se mi to jako fajn způsob, jak mít přehled v tom, co jsem četla, čtu a budu číst 🙂

Dnešní chvíle spokojenosti přišla se zjištěním, že už jsou na světě titulky k posledním svěma dílům seriálu Red Band Society. Takže jsme je museli v průběhu odpoledne a večera samozřejmě dokoukat 🙂

Red Band Society vypráví o životě několika vážně nemocných teenagerů a ošetřujícího personálu v dětské nemocnici. Přestože má seriál tak smutný motiv, celkově nevyznívá až tak depresivně a najde se v něm i spousta veselých momentů. Prý se tomu říká dramedy 🙂 Herecké obsazení mi hrozně sedlo a celkově jde o velmi příjemný a návykový počin. Už dlouho se mi nestalo, že bych si nějaký seriál tak oblíbila už od první chvíle 🙂 Malou vadou na kráse je jen to, že natáčení druhé série bylo zrušeno a zůstane tak nejspíš u pouhých 13 odvysílaných dílů.

(hypable.com)

Úterý proběhlo ve znamení relaxu. Ne, že bych nepracovala, ale kvůli nachlazení jsem si vzala home office a tím pádem byla od osmi ráno do půl sedmé do večera sama doma.

V mnoha článcích se doporučuje oddělovat pracovní a soukromý prostor – jednoduše si práci domů netahat, aby se hlava mohla vyvětrat a věděla, že překročit práh bytu znamená přestat řešit pracovní věci. Nevím jak vy, ale osobně mám práci z domova docela ráda, pokud je to výjimečně. Není to jen o tom, že člověk nemusí pracovat celý den v kuse (tohle zrovna většinou stejně dodržuju), spíš o tom, že si člověk vytvoří jemu vyhovující podmínky a narozdíl od kanclu, kde neustále trajdá třicet lidí kolem, ho prakticky nic neruší a nevytrhává od činnosti, které se věnuje. Díky tomu jsem většinou na home office produktivnější než v kanceláři 🙂

Další výhodou je to, že člověk ušetří čas strávený dopravou. Je prostě fajn ve čtyři zaklapnout notebook, mít padla, ale nemuset se nikam přemisťovat. Tedy v mém případě přemístit se maximálně z obýváku do ložnice 🙂

Původně jsem chtěla dnešní příspěvek zakončit něčím v tom smyslu, že by bylo fajn mít to tak každý den. Ale nebylo. To je právě pro mě to kouzlo home office – že to není každodenní samozřejmost, že to je svým způsobem něco jako den v lázních 🙂

…Aneb romantika hadr 😀

Po měsíci a půl jsme se zase jednou domluvili s kamarády na tom, že se sejdeme. Kdy jindy bychom to taky měli udělat než na svátek zamilovaných? 🙂 A když už, tak v naší oblíbené restauraci Delish, která se zaměřuje na hamburgery a další zejména americké dobrůtky. Sešlo se nás celkem pět a z původně domluveného oběda se vyklubalo velmi příjemných čtyři a půl hodiny občerstvování se a povídání o všem možném. Prostě úplný balzám na duši. Odcházela jsem obohacená o spoustu zajímavých informací a mimo jiné jsem se dozvěděla konečně i to, co mi už pár dnů vrtalo hlavou – kdože si to dal můj blog do RSS. Honzo, tímto zdravím 😉

S kamarádkou jsem se domluvila, že si v blízké době uděláme holčičí odpoledne, takže doufám, že to vyjde. Taky jsem jí říkala o tomhle blogu, takže doufám, že se fakt podívá – Terko, tady je speciální pozdrav i pro tebe! 😉

A na závěr si dáme můj oblíbený song týkající se dnešního dne. Co by to bylo za Valentýna bez Krávy? Bohužel písnička má vkládání na weby zakázané, tak si ji můžete pustit aspoň zde 🙂

Pátek 13. února pro mě rozhodně nebyl dnem nešťastným. Spíše naopak, dozvěděla jsem se několik nových informací od naprosto nečekaného zdroje ohledně jedné staré historky a celý den jsem se musela smát, sotva jsem si na to vzpomněla.

S dobrou kamarádkou jsme se na FB chatu dostaly k tématu Valentýna, srdíček a podobných věcí. Vzpomněla jsem si na to, co mi vyprávěla kdysi na vysoké jedna o pár let starší studentka, s níž jsem měla společný předmět a která bydlela na stejné koleji jako já. Dotyčná slečna byla tehdy hodně naštvaná na nějakého chlapce/muže, proto mu v záchvatu nenávisti nechala přede dveřmi kolejního pokoje srdce zabalené v krabici – už si nepamatuji, jestli bylo hovězí, nebo vepřové.

Kamarádce jsem tedy popsala tenhle příběh a její reakce mě naprosto dostala. Odpověděla mi, že s danou slečnou v té době bydlela na pokoji a tuhle akci jí pomáhala chystat. A že srdce nebylo to jediné, co si mladý muž vysloužil – dostal ještě jako bonus játra plácnutá na auto. Tohle bylo opravdu to poslední, co jsem čekala. Svět je někdy vážně malý! 😀