Dnešní potěšení začalo už ráno. Po delší době jsem se stavila pro snídani v Gruntu U Lidušky. U toho jsem se i neplánovaně prošla, protože jsem rozespalá došla na zastávku MHD, ze které samozřejmě autobusy nejezdí až k obchůdku, takže jsem se pak musela z jiné zastávky kus vrátit. Ale co by člověk neudělal pro kus dobrého žvance, že! 🙂 Nemohla jsem se rozhodnout, jestli si dát radši koblížek s borůvkami, nebo vdoleček, tak jsem si pro jistotu koupila oboje a samozřejmě oproti původnímu plánu jsem všechno spásla ještě dopoledne 🙂

Druhá radost mě čekala odpoledne po návratu domů. Přišel ten externí disk, hurá!!! 🙂

Noc z úterý na středu byla hrozná. Mou silnou polovičku chytla šílená bolest, nejspíš od nervu, a než mu zabral ibalgin, hodinu se jen kroutil a hekal. Pak se kroutil a nemohl usnout pro změnu proto, že ho začala bolet hlava. Jak jsem se mu snažila nějak pomoct a tulila se, tak jsem samozřejmě nespala taky. Někdy po půl druhé ráno si šel udělat čaj a odebral se do obýváku na gauč, kde usnul. Já se o půl páté napolo probrala s tím, že zkontroluju, že je přikrytý (moje úchylka) – samozřejmě jsem zjistila, že v posteli není, tak jsem se ho po bytě vydala hledat. Pak jsme tak nějak konečně usnuli a ve třičtvrtě na sedm jsem vstávala. Den pak pochopitelně za moc nestál, doma jsem navíc ještě dlouho dodělávala věci do práce, což mi odčerpalo i ten zbytek sil.

Našel se tedy nějaký světlý bod? Ale jo. Teplá sprcha a půlhodinka s knížkou. A samozřejmě to, že mužovi je už zase dobře 🙂

Dnešek byl pro mě fakt docela náročný. Stále toho máme v práci dost, tak bylo pomocí pověřeno ještě několik členů jiného týmu a já se ujala zaškolování, které mimochodem dopadlo velmi dobře. Ale jak říkám, jelikož jsem z práce poslední dobrou opravdu utahaná, není tenhle úspěch tím, co mě dnes potěšilo nejvíce.

Největší radost jsem měla z toho, že jsme zjistili, že už vyšla nová, v pořadí už čtvrtá řada Suits (Kravaťáků) a rovnou jsme si u večeře pustili první díl. Zdá se, že i tahle série bude stát za to! 🙂

Dnešní důvody k radosti budou veskrze technického charakteru 🙂

Bod číslo jedna: objednáváme displej k milované čtečce, tak snad přijde brzo a bude fungovat.

Bod číslo dva: muž se v noci špatně vyspal a dostal nakupovací náladu, tak jsem to „odskákala“ i já a dostanu externí disk 🙂 Jupííí!

Neděle začala jako vyšitá. Vstali jsme v deset, to už se dlouho nepodařilo 🙂 Náladu mi ještě vylepšil brunch, který jsme si připravili – tedy já pouze podávala ingredience a ušlehala šlehačku, muž umíchal těsto a vyrobil pancakes – americké lívance. S javorovým sirupem a domácí šlehačkou fakt nemají chybu 🙂

Jo a taky se mi podařilo dát konečně dohromady fotky k vyvolání, slibovala jsem si to už od Vánoc 🙂

Sobota nám začala vskutku neslavně. Ukázalo se totiž, jakou chybou je bydlet v podkrovním bytě. Ráno jsme si ještě četli v posteli při světle z lampičky, já na milované Kindle čtečce a muž na iPadu. Pak jsem vyskočila, abych vytáhla celozatemňující žaluzii na střešním okně, jenže jsem si nevšimla, že milá čtečka se nějakým způsobem ocitla pod polštářem. Samozřejmě jsem na ni šlápla. Ačkoli to nebylo celou vahou, stačilo to k tomu, aby praskl displej.

A proč o tom píšu zrovna do rubriky, kde by se měly objevovat věci, které mi zpříjemnily den? Protože můj inženýr po rozkuchání přístroje zjistil, že zbytku čtečky se pravděpodobně nic nestalo a vypadá to, že na ebay nebude problém sehnat nový displej. Ať žijí Číňani! 🙂

Dnešní den byl v práci hodně náročný. Jedna věc, o které jsme ale věděli už minimálně 3 týdny, se z ničeho nic stala prioritou a na mě bylo zorganizovat práci ještě dalším pěti lidem, aby se na tom zapracovalo. Celý den jsem tak kontrolovala, co se děje, řešila různá neporozumění si a přitom se ještě snažila dělat svoji práci. Na konci dne jsem odcházela fakt vycucaná a jelikož jsem tušila, že ani má silnější polovička na tom nebude o moc lépe, rozhodla jsem, že je čas na pohodový večer. Takže přišel na řadu film, slaný závin a portské 🙂

Dneska jsem v průběhu práce narazila na facebookový profil, jehož majitelka měla jako profilovku holčičku Candy ze stejnojmenného japonského seriálu. Kdysi běžel i u nás v televizi, jako dítě jsem ho strašně zbožňovala, se ségrou jsme i pojmenovaly panenky podle Candy a její kamarádky Annie 🙂 Vlastně mě ta nostalgie drží doteď, kéž by se dal sehnat v češtině! Takže jsem si celý den aspoň pobrukovala jeho znělku 🙂

Dneska to bude zase trochu pracovní. A trochu vlastně ne 🙂

Co že bylo tenhle den tak prima? Poštěstilo se mi být ve tři hodiny už doma, ačkoli jsem ještě vyřizovala nákupy. V práci totiž začal zlobit systém i nástroj, který potřebuji, tak jsem se po hodině rozčilování rozhodla, že bude lepší vypadnout, užít si dne a zbytek práce nechat domů, až bude zase vše fungovat 🙂

Jo a ještě jedna věc mě dneska dostala: tihle praktičtí pomocníci do kuchyně. Samozřejmě „počebuju“ půlku věcí, ale jednička je jednoznačně jednorožec! 😉

(http://cook.my/unicorn-seasoning-shaker/)

Dnešní příspěvek k projektu 365 šťastných a veselých dnů bude veskrze pracovní.

První super věcí byl neskutečný klid v našem open space. Normálně v kanceláři bivakuje kolem dvaceti lidí, takže je jasné, že je tam občas pořádný šum. Ale dnes se nás sešlo sotva deset, navíc povětšinou takových, co nejsou ani normálně tolik slyšet. Ne že bych neměla kolegy ráda, ale dneska to byl prostě ráj 🙂

Druhou věcí, kterou jsem si dnes udělala radost, bylo to, že jsem po práci uklidila noťas do skřínky a už tam zůstal, už jsem doma nic nevyráběla. Po několika dnech to bodlo. Na striktním oddělování práce a domova asi něco bude, docela pěkně jsem si odpočinula 🙂