Dneska jsem v průběhu práce narazila na facebookový profil, jehož majitelka měla jako profilovku holčičku Candy ze stejnojmenného japonského seriálu. Kdysi běžel i u nás v televizi, jako dítě jsem ho strašně zbožňovala, se ségrou jsme i pojmenovaly panenky podle Candy a její kamarádky Annie 🙂 Vlastně mě ta nostalgie drží doteď, kéž by se dal sehnat v češtině! Takže jsem si celý den aspoň pobrukovala jeho znělku 🙂

Dneska to bude zase trochu pracovní. A trochu vlastně ne 🙂

Co že bylo tenhle den tak prima? Poštěstilo se mi být ve tři hodiny už doma, ačkoli jsem ještě vyřizovala nákupy. V práci totiž začal zlobit systém i nástroj, který potřebuji, tak jsem se po hodině rozčilování rozhodla, že bude lepší vypadnout, užít si dne a zbytek práce nechat domů, až bude zase vše fungovat 🙂

Jo a ještě jedna věc mě dneska dostala: tihle praktičtí pomocníci do kuchyně. Samozřejmě „počebuju“ půlku věcí, ale jednička je jednoznačně jednorožec! 😉

(http://cook.my/unicorn-seasoning-shaker/)

Dnešní příspěvek k projektu 365 šťastných a veselých dnů bude veskrze pracovní.

První super věcí byl neskutečný klid v našem open space. Normálně v kanceláři bivakuje kolem dvaceti lidí, takže je jasné, že je tam občas pořádný šum. Ale dnes se nás sešlo sotva deset, navíc povětšinou takových, co nejsou ani normálně tolik slyšet. Ne že bych neměla kolegy ráda, ale dneska to byl prostě ráj 🙂

Druhou věcí, kterou jsem si dnes udělala radost, bylo to, že jsem po práci uklidila noťas do skřínky a už tam zůstal, už jsem doma nic nevyráběla. Po několika dnech to bodlo. Na striktním oddělování práce a domova asi něco bude, docela pěkně jsem si odpočinula 🙂

Trochu jsem váhala, co dnes zařadit do téhle rubriky, jelikož se nic moc nestalo. Ale nakonec se přece něco našlo.

Po práci mi zvedla náladu „návštěva“ u Andělíčka, vlastně sáhnutí na kovovou hlavičku na mříži u katedrály, o které se povídá, že plní přání, dává na lidi pozor a tak. Stalo se to zhruba před třičtvrtě rokem takovým mým soukromým pondělním rituálem.

A pak mi celý den v hlavě zněla Kapela od Chinasek. Jedna z mála písniček, co se mi na Rockfieldu líbila na první poslech 🙂

Dnes mi udělaly radost hned dvě věci. Tou první je to, že se nám povedlo uvařit hovězí po burgunsku, přestože jsme během kuchtění dostali lekci o tom, že to fakt asi není jídlo, jehož přípravu si lze usnadnit použitím papiňáku. Tedy aspoň ne tehdy, když ho necháme hodinu bez dozoru žít vlastním životem 🙂 Fotku bohužel nemám, z mobilu byla hodně rozmazaná a foťák byl zrovna vybitý.

Druhá věc, která mě dnes potěšila, je dost prostá – poprvé od začátku roku jsme o víkendu zůstali doma sami dva a podařilo se mi víceméně nic nedělat 🙂 Část dneška jsem proflákala koukáním na Nákupné maniačky – slovenskou show, ve které se čtyři soutěžící snaží nakoupit a poskládat outfit odpovídající určitému zadání a pak se vzájemně obodují. Není to bůhvíjak intelektuální zábava, ale pokud chci jen kulisu k odpočinku, není to špatná volba. Narozdíl od Prostřeno!, na které se taky občas dívám, se tam aspoň moc nehádají a netaktizují 🙂

Na Facebooku mě jedna kamarádka zaujala svým projektem 365 Happy Days. Jde v podstatě o to, že si každý den vyfotí něco, co se k danému dni vztahuje, co jí udělalo radost apod. Rozhodla jsem se, že bych se o něco takového chtěla pokusit taky – tedy nikoli na FB, ale tady. Jsem toho názoru, že každý den se najde aspoň jeden důvod k úsměvu a bude fajn se ve slabší chvilce mít kam vrátit a ty důvody k radosti si připomenout. To, že jsem nezačala už 1. ledna, nevidím jako překážku – vždyť pokud se chceme zbavit nějakého zlozvyku nebo třeba zhubnout, měli bychom na tom začít pracovat hned, nikoli od pondělka, od začátku měsíce, od Nového roku…Nejde přece o datum v kalendáři, ale o změnu přístupu 🙂

Takže pojďme na to:

365 Happy Days – 1. den (31.1. 2015)

Tenhle den vejde do historie jako ten, kdy mi velkou radost udělala nově zakoupená krabice na hračky. Miluju plyšáky, jenže vzhledem k jejich množství není úplně praktické mít je v posteli. Každovečerní přesuny na židle a ranní migrace zase zpátky do pelechu nepředstavují zrovna vrchol zábavy podle mého gusta. Plyšáci tedy dostali nový domeček i se stříškou, takže nepřekáží a zároveň se na ně ani nepráší 🙂