Dneska to byl velmi, velmi významný den v životě nejen mém, ale i mého ctěného muže a švagra. Dnes totiž došlo k podpisu jednak hypotečního úvěru, jednak kupní smlouvy na barák. Podepsali jsme takových smluv (respektive jejich kopií), že jsem se skoro cítila jako hvězda na autogramiádě 😀 Takže třicet krásných let naplněných splácením hypotéky může začít!!! 🙂

Předchozí informace samozřejmě zdaleka převyšuje všechny drobné čtvrteční radůstky, ale přesto tu byla ještě jedna věc, která mi rozjasnila den: v nakladatelství Zoner Press byla opět slevová akce na knížky, tak jsem si jich asi sedm nebo osm vybrala 🙂

Dnešní příspěvek bude o angličtině. V práci máme možnost chodit na hodiny angličtiny, které nám částečně hradí firma a částečně si je platíme sami. Dostala jsem se do skupiny, kde se věnujeme spíše konverzaci než gramatice. Chodíme tam čtyři holky. Učitel je rodilý Američan, který ale už několik let žije v Čechách, protože se oženil s Češkou a mají spolu dvě malé děti. Je to celkem fajn chlápek, ale občas mě trochu mrzí, že si povídá převážně s jednou holčinou (jejíž mluvená angličtina je výborná, fakt před ní smekám) a na nás ostatní se moc nedostane, spíše jen posloucháme. Připadá mi to od něj trochu neprofesionální.

Tuhle středu jsme ale na hodině byly jen dvě – já a jedna další slečna, nikoli učitelova oblíbenkyně (pozn.: aby bylo jasno – proti té holčině nic nemám, naopak si s ní rozumím, jen ji potřebuji v textu odlišit). Dostalo se nás obě v hojné míře, povídaly jsme skutečně tu hodinu a půl a nedostalo se ani na žádná gramatická cvičení 🙂 Byla to fakt příjemná a užitečná hodina! Přesně takovou jsem potřebovala, protože jsem začala uvažovat o tom, že tam přestanu chodit…

Na pondělku byly docela cool hned dvě věci 🙂

Ta první souvisí s baráčkem – to se teď asi bude stávat docela často, ale snad je pochopitelné, že se tak těšíme do vlastního… Každopádně přišel email od paní přes hypotéku, kde potvrzuje, že ji máme schválenou a že by smlouva mohla být hotová snad zítra 🙂 A pak jsme ještě přepočítávali, jak na tom jsme s úsporami, jestli dáme dohromady potřebnou částku, nebo si budeme muset půjčit od rodičů. No, mělo by nám to dát, jupí! 🙂

Ta druhá prima věc se stala dnes v práci. Dostala jsem totiž zadáno, abych vypracovala „kuchařku“ naší práce v angličtině, což jednak znamená příjemné vybočení z běžné operativy, jednak procvičení se v jazyce a zopakování si práce s Google Docs 🙂

PS: Teď jsme ještě koukali do Google Analytics, odkud mi sem na blog přijde nejvíce lidí. Největší traffic je z dotazu „šulislav“ z příspěvku o jménech ve slovanském kalendáři. Tak to mě zbouralo a je to dneska nejsuprovější věc, díky! 😉 😀

Dnešní příjemná chvilka nastala cestou zpátky domů do Plzně. Tedy abych to uvedla na pravou míru, ne že by nás mužovi rodiče tak trápili a že bych se tak moc těšila na odjezd, to nebylo ono :)) Skutečnou příčinou mého obveselení byla písnička hrající v ústeckém Globusu, kde jsme se zastavili cestou domů nakoupit. Zrovna při našem příchodu tam totiž z reproduktorů spustil Megastór od Chinasek, jedna z mých oblíbených pecek z dob jejich začátků. Mám pocit, že ta písnička snad ani nebyla vydaná jako singl – jestli jo, ať mě znalci opraví…o to větší a lepší překvápko to bylo, taková rebelie v obchoďáku! 😉

Dnešní nejlepší zpráva dne přišla až kolem osmé večer. Realitní makléři asi nikdy neodpočívají 😀 Nechci nic zakřiknout, protože ještě není nic podepsáno, ale právě v tu dobu volal majitel realitky, se kterou řešíme koupi domečku. Má prý informace o tom, že je hotový odhad ceny nemovitosti a že nám banka hypotéku schválila, takže stačí už jen podepsat všechny dokumenty… Držte nám všechny prsty, aby to klaplo! Už se v našem domečku snů vidím a začínám řešit, kam co dáme 😉 😀

V sobotu jsem byla nejspokojenější večer. Mužovi rodiče mají chytrou televizi, která se umí připojit k internetu, dají se na ní přehrávat videa z různých webů apod. Klukům se podařilo nainstalovat do ní aplikaci stream.cz pro lepší přehrávání videí právě z tohoto webu, takže jsme následně strávili asi hodinku a půl sledováním pořadu Jídlo s.r.o., na který jsme poslední dobou nějak zapomněli koukat. Tak trochu jsme doháněli resty. Zaujala mě především epizoda věnovaná hořickým trubičkám, protože máma v dobách mého dětství v jedné trubičkárně pracovala a dodnes si pamatuji, jak jsme měli doma ve skříni tašku s odřezky a trubičkami, které se nepovedly tak, aby se mohly prodávat 🙂

Od Romana Vaňka jsme plynule přešli k dalšímu pořadu o jídle – Menu domů. Tuto show připravuje Veronika alias Koko a jde o to, že Koko si dá jídlo v restauraci a pak ukazuje, jak si onu dobrotu připravit doma (a někdy třeba i lépe). Ke Koko na web jsem občas zavítala, ale spíš svátečně, když jsem hledala postup přípravy nějakého konkrétního jídla. Některá jídla, jejichž přípravu jsme shlédli, vypadala velmi dobře, takže stránku i pořad asi začnu sledovat pravidelněji 🙂

V pátek bylo nejlepší to, že byl pátek 😀 Ne, vážně, celý den uběhl poměrně pohodově, v práci jsem stihla, co jsem potřebovala, příchod domů se podařil v rozumný čas a ani odjezd k mužovým rodičům, kam jsme jeli na Velikonoce, nebyl hektický a chaotický. Naopak, ještě před cestou jsem stihla i sprchu, v pohodě si sbalila věci s sebou a dokonce jsem doma ani nic nezapomněla. Když jsme pak večer seděli se sklenkou vína v ruce, byl to jen vrchol příjemného dne 🙂

Dnes mě potěšilo víc věcí. HR manažerka, s kterou jsem dělala ty pohovory, řekla i mé šéfce, jak jsem byla dobrá. A podařilo se nám udělat ještě lepší lemon meringue pie než minule.

Dnes se ale nebudu moc vykecávat, protože dáme zase jednou písničku. Už několik dní mi v hlavě zní tenhle song ze soundracku k Hunger Games: Mockingjay part 1 od Lorde, který je prostě boží. Takže dost řečí a hurá na ni 🙂

Dnešní den mi zpříjemnily aprílové žertíky. Ty internetové jsem objevila hned čtyři a ráda bych se o ně podělila 🙂

1. obrácený Google – po napsání com.google do adresního řádku je internet trochu naruby

2. mapy.cz – libo-li si před hledáním zahrát puzzle a složit republiku?

3. maps.google.com – …nebo radši prohánět Pacmana vaší ulicí?

4. slevomat.cz – lze takové nabídce odolat?

Škoda, že je apríl jen jednou do roka – zvlášť kvůli tomu Pacmanovi! 🙂

Dnes cítím ohromné uspokojení z toho, jak se mi dařilo v práci. Vedla jsem totiž přijímací pohovory. Samozřejmě jsem měla na pomoc kolegyni z HR, ale bylo to poprvé, co jsem tam nebyla jen jako přísedící, ale jako „ta důležitá“.

Mým úkolem bylo nejdříve představit pracovní pozici a později zadat pár úkolů na ověření schopností a selského rozumu uchazeče. Za obojí mě kolegyně po skončení pohovorů pochválila – při představování pozice se jí líbilo, že jsem vyzdvihla, co mě osobně na té práci baví, a u testíku to, že si kandidát mohl vlastně v praxi vyzkoušet, co by ho čekalo, kdyby práci získal, že jsem mu dala jasnou představu. Myslím si, že z profesního hlediska mě to zase posunulo o trochu dál a jsem ráda, že jsem se něco nového naučila a že jsme se s kolegyní s HR na hodnocení uchazečů téměř perfektně shodly 🙂