Už dlouho jsem na blog nevložila žádný příspěvek, byla jsem utahaná ze stěhování, zařizování, práce a neměla jsem ani náladu…nicméně konečně nastal čas to zlomit a zase piskořici trochu oživit. A jaké téma je příjemnější než dovolená? 🙂
Vyrazili jsme autem ve třech z Plzně směrem na Rozvadov a pak přes německé autobahny do Štrasburku – byla by škoda nevyužít toho, že letos ještě nejsou zpoplatněné. Cesta trvala asi 5,5 hodiny včetně odpočívací pauzy a cca půlhodinové dopravní zácpy. Mimochodem, vřele doporučuji se na cestu vybavit dostatečnou zásobou pití, zejména pokud máte rádi ochucené sladké minerálky, protože minerálky podobného typu ve Francii nemají.
K dopravě ve Francii ještě přidám pár postřehů:
- Pozor na GPS navigaci – ujistěte se, že ji máte ve „francouzském“ režimu, že vám nehlásí přesná umístění rychlostních radarů, ale jen úseky, kde se může radar nacházet. Ukazovat přesné místo s radarem je ve Francii zakázané a podle zákona můžete dostat pokutu až 1 500 euro. Např. u navigací TomTom tedy musíte přepnout ze služby Rychlostní radary na službu Nebezpečné zóny, která je legální. Více info najdete třeba zde.
- Připravte se na to, že francouzské semafory fungují trochu jinak, než jsme zvyklí z Čech. Po červené nenásleduje jako mezistupeň oranžová, ale hned naskočí zelená. Mezi zelenou a červenou se ale oranžová objeví.
- Frantíci při odbočování, předjíždění nebo sjíždění z kruhových objezdů někdy prostě neukazují blinkrem. Jejich úmysly se musíte snažit odhadnout na základě zpomalení apod. Nespoléhejte na to, že budou mrkat!
- Buďte připraveni na to, že např. na dálnici nejsou informační cedule a označení sjezdů jednotně umístěné – jednou jsou před sjezdem, podruhé za ním, což může být trochu matoucí a nepříjemné. Dá se to ale zvládnout, jen je třeba koukat 🙂
Pro ubytování jsme si po loňské pozitivní zkušenosti opět vybrali hotel Campanile *** hned u dálnice – přes booking.com se dá sehnat za příznivou cenu (my platili cca 40 euro za pokoj pro 2/noc), poskytuje dostatečný komfort a navíc je jen pár minut pěší chůze od obchodního centra Auchan a od tramvajové zastávky Paul Eluard. Hotel také nabízí vlastní parkoviště, které se na noc zavírá, takže se není třeba bát ani o auto. Co se týká stravování, je možné si zaplatit snídani a přes obědy a večeře je otevřená i hotelová restaurace. Snídaně jsme si tam ale nedávali, 10 euro za osobu nám přišlo docela dost (v jiných hotelech většinou chtěli kolem 5 eur).
Po check-inu v hotelu jsme vyrazili směr Auchan, abychom se naobědvali a nakoupili nějaké zásoby k večeři. Jídlo jsme si dali ve fastfood řetězci jménem Flunch, kde jsme jedli už loni v Thionville, a proto jsme už trochu věděli, do čeho jdeme. Flunch není řetězec á la Burger King nebo McDonald’s, spíš to jsou takové jídelny, kde vaří normální teplá jídla. Za oběd pro tři jsme dali cca 24 euro a každý měl hlavní jídlo + předkrm/dezert. Za ty peníze fakt super, všichni jsme byli najedení a spokojení. Dala jsem si kuřecí plátek s houbovou omáčkou a bramborovou kaší – na talíři to vypadalo trochu jako kydanec ze školní jídelny, ale maso i omáčka byly ochucené na jedničku. Jako dezert jsem si vybrala éclair (takový banánek z odpalovaného těsta plněný krémem) a taky nebyl na fastfood vůbec špatný 🙂
Po jídle jsme pokračovali už přímo do hypermarketu v Auchanu. Možná by se hodilo zmínit, že zde (a i ve většině dalších obchodů a restaurací) zaplatíte v pohodě běžnými platebními kartami – berou obvykle Visu, Maestra i MasterCard. V Auchanu jsme k večeři nakoupili bagetu (pain long) – poměr cena/výkon a chuť jsou v porovnání s většinou toho, co pod názvem „bageta“ (samozřejmě myslím neplněnou, jen pečivo) kupujeme v Čechách, nesrovnatelné. Fakt, pokud jste ve Francii, užijte si to a testujte různé druhy baget a chlebíků! Taky jsme koupili balení 10 máslových (ne margarínových!) croissantů k snídani – jsou neplněné a výborné jak třeba s marmeládou, tak např. se sýrem. Neodolala jsem a ještě do košíku přihodila balení citrónových minikoláčků s bílkovým sněhem, do kterých jsem se tu zamilovala už loni. Neváhejte a zkuste je taky, ty peníze stojí za každé sousto 😉 Určitě nemusím říkat, ať si taky užíváte rozmanitosti zdejších sýrů – my si třeba hrozně oblíbili „smradlavého mnicha“ – Chaussée Aux Moines. Tuhle přezdívku dostal podle obrázku na obalu 🙂 Po otevření je sice cítit asi jako týden nošené ponožky v uzavřených botách, že si myslíte, že to kvůli tomu smradu prostě nedáte, ale chuťově a strukturou je hrozně zajímavý, na povrchu má takovou kůrčičku, ale uvnitř je poměrně tvrdý, i když vláčný.
V košíku nesměla samozřejmě chybět ani kachní paštika a mandarinková marmeláda s kousky pomerančové kůry. K zapití večeře jsme si pořídili šumivé víno Cremant, což má být jakási alsaská alternativa šampaňského. Nebylo špatné, ale spíš než šampaňské mi chutí připomínalo sekt.
Nákup jsme završili zmrzlinou za 1,5 eura, kterou jsme si koupili u stánku za pokladnami, u nějž měli i čokoládu, makronky a další sladké dobroty. Vybrala jsem si borůvkovou – kupodivu byla fakt z pravých borůvek a byla dokonalá 🙂 Kluci si dali jahodou a passion, které byly taky moc dobré a bylo znát, že jsou z pravého ovoce.
Zbytek večera jsme už strávili v hotelu večeří, plánováním dalšího dne a koukáním na bizarní francouzské pořady á la show, kde soutěžící zpívá a musí doplnit text, když přestane hrát hudba – o moc víc jsem z toho bohužel nepochopila 😀 Po dopití vína a vypnutí televize jsme usnuli jako zabití.
