Tuhle neděli se zase jely frmole (náš oblíbený název pro formule). V Bahrajnu se mým klukům ušatým dařilo zpoloviny: Alonso dojel 11. ze 17. pilotů, kteří závod dokončili, a Jenson pro jistotu do závodu vůbec neodstartoval. Během volných tréninků a následné kvalifikace se ale ukázalo, že jsme zase o krok dál a že když neselže technika, jsme na tom vlastně celkem dobře – bylo to poprvé v letošní sezóně, kdy se v kvalifikaci McLaren dostal do 2. části. V závodě to sice ještě na body nebylo, ale už jsme blízko. Víkendové výkony mi dávají naději, že už třeba při příští GP za tři týdny ve Španělsku by tam nějaký bodík mohl spadnout 🙂 A víte, co bylo úplně super? Když Jenson do závodu vůbec nenastoupil, aspoň ho komentoval na twitteru a Facebooku! 😀

Ale věc, co mi dneska rozsvítila oči jako malému dítěti, dneska nebylo samotné zlepšení, které McLaren od minule udělal. Byly to co chvíli se objevující jiskřičky od podvozku – úplně mi to evokovalo Ježíška a Vánoce 🙂

Dnes jsem měla radost z tenisu. Vzpomněla jsem si včas a stihla jsem chvíli sledovat naše tenistky, jak jim to jde ve FedCupu proti Francouzskám. Nejdříve Lucka Šafářova zvrátila zápas, který se už zdál být téměř prohraný, a pak se na kurty po pauze vrátila Petra Kvitová. Podařilo se a i ona svůj zápas vyhrála! Well done, dámy 😉

Pátek byl víc než boží. Začalo to tím, že jsem si vzala půlden volna (a zbývající půlden jsem byla pracovně v Praze na jedné akci), pokračovalo to setkáním s kamarádem, kterého jsem pomalu třičtvrtě roku neviděla, pak se šlo na Matějskou a završila to výstava Gateway To Space. Ale popořadě 🙂

Ráno jsem jela s kolegy do Prahy podívat se na nové kanceláře pražské pobočky firmy, kde pracuji. U této příležitosti se zde konala snídaně. K dispozici bylo domácí pečivo a pomazánky, štrůdl, různé dorty a koláče, ovoce, bagety a tousty, vafle, čerstvé šťávy Ugo a výborná káva. Pošmákla jsem si 🙂

Sotva se seance v nových kancelářích rozpustila, měla jsem sraz s kamarádem z gymplu. Vždycky jsme si hodně rozumněli a je to v podstatě jediná osoba ze střední, se kterou se pravidelně a ráda vídám. Pokaždé si máme co říct a i tentokrát společně strávené tři hodiny utekly jako voda.

Pak jsem měla sraz s mužem, který byl zrovna ten den taky pracovně v Praze. Plánovali jsme jen jít na výstavu, ale protože nám ještě zbývalo dost času, rozhodli jsme se ještě omrknout pouť, když už se oboje konalo ve stejném areálu. Má drahá polovička mi splnila děstké přání a vytáhla mě na velké ruské kolo 🙂 První dva okruhy mi bylo z výšky docela úzko, ale pak už jsem si to užila. Po skončení jízdy mi ještě vystřelil pár papírových růží a dušička byla spokojená 🙂

Pak už jsme se vydali na výstavu Gateway To Space. Moc ji tu rozebírat nebudu, určitě si zaslouží samostatný článek. Každopádně jsme oba byli hrozně nadšení, že jsme se rozhodli jít . Strávili jsme tam skoro tři hodiny! Je to super zážitek pro každého, koho trochu zajímá vesmír a kosmonautika 😉

Dneska mě potěšilo psaní nalezené ve schránce. Bylo by mi ke spokojenosti stačilo už jen to, že přišlo něco jiného než výpis z banky či účet za telefon, ale tohle bylo navíc ještě svatební oznámení 🙂 A musím dodat, že i vizuálně velmi povedené a nepřeplácané! Kamarádka, která ho poslala, nás láká na to, že v okolí místa obřadu jsou i kešky, takže jestli to bude trochu časově možné, určitě neodoláme 🙂

Středa půlí pracovní týden a s touhle jsem byla celkem spokojená hned z několika důvodů.

Tím prvním je dobrý pocit z brigádnic, které jsem dnes v práci zaškolovala. Ještě to pár hodin školení bude chtít, protože dnes jsme sotva naťukly základy, ale obě holky se zdají být šikovné, aktivní, ptají se. Tak jsem si to představovala – uvědomuju si, že když člověk stráví poměrně dlouhou dobu v jednom oboru, časem mu spousta věcí přijde automatických a když někoho zaučuje, vůbec ho nenapadne je vysvětlovat. Navíc obě působí moc příjemně i jako lidi 🙂

Druhou věcí, která mě ze stavu totálního vyčerpání zase vrátila mezi živé, byl pokec po telefonu s výbornou kamarádkou, s níž jsem už dlouho nemluvila. Prostě jsem jí zavolala bez jakékoli předchozí domluvy, tlachaly jsme spolu skoro 3/4 hodiny a myslím, že přesně to jsme obě potřebovaly 😉 Pak jsem ještě zavolala babi a mluvila i s mámou a ujistila se, že doma je všechno v pořádku. Vždycky si říkám, že bych se měla našim ozývat častěji a těší mě, že dneska to vyšlo.

No a poslední věcí byla konzumace prvního letošního nanuku 🙂 Odpoledne bylo skoro letní počasí a prostě se nedalo jinak. Takže jsem v obchodě prohrabala ještě nepříliš bohatý obsah nanukového boxu a objevila jogurtovo-borůvkového Mrože. Vůbec to nebylo marné a asi jsem si ho nevybrala naposled 🙂

Wow, dneska jsem si vybavila hned tři věci! Fajn, slovo „celkem“ z úvodní věty vynechávám 😉

Dnes jsem si řekla o půlden volna na pátek. Ten den jedu pracovně do Prahy a muž shodou okolností taky, tak jsme se domluvili, že bych se mohla zdejchnout trochu dřív a že bychom zašli na výstavu Gateway To Space. Ohlasy jsou aspoň podle jejich Facebookové stránky trochu rozporuplné, ale riskneme to, oba nás kosmonautika baví 🙂 Takže dneska mám radost z toho, že jsme to tak pěkně vymysleli, a taky protože jsme už koupili vstupenky, i když to dalo práci – ticketstream je ohavná a nepřehledná stránka!

Pondělní odpoledne mi zpříjemnila báječná zpráva. Dorazily knížky, které jsme si objednali ze Zoner Pressu, kde měli výprodej. Naše knihovnička se rozrostla o 13 nových kousků – 8 pro mě a 5 pro muže. A zatímco mužovy tituly mají v názvu většinou nějaký programovací jazyk, ty moje jsou zcela neodborné. Zato v nich ale ožívá svět čarodějů a kouzel 🙂 Všechny knížky jsou od australské spisovatelky Trudi Canavan a všechny jsem je přečetla už na Kindlu 🙂 Tohle je ale podle mě jasný důkaz toho, že když je knížka dobrá, cestičku do čtenářovy knihovny si najde, ačkoli ji četl nejprve v elektronické podobě ve verzi stažené někde z hlubin internetu. My knihomolové prostě rádi syslíme pěkné knížky i v jejich fyzickém skupenství:) Každopádně fantasy příběhy z pera Trudi Canavan určitě doporučuji jako příjemnou oddychovou četbu nejen pro mladší čtenáře. Osobně se mi nejvíc líbila Trilogie o černém mágovi kvůli sympatické hlavní hrdince a napínavosti příběhu.

Je neděle a ráno se jela F1, takže jak jsem předesílala, dneska bylo téma jasné 🙂 Tentokrát se jelo v Číně a z mého pohledu to byl zajímavý závod. Tedy aspoň v případě, že jste se tolik nesoustředili na čelo, ale na to, co se děje vzadu, což jsem dělala i já jakožto fanynka McLarenu. Team od posledního závodu odvedl zase pořádný kus práce, v závodě se co do času na kolo monopost pohyboval někde koncem první desítky a Jenson ani Fernando nemuseli odstoupit kvůli technickým problémům, takže i spolehlivost šla nahoru. Potěšilo mě, jak bylo auto konkurenceschopné, což bylo vidět zejména když na Buttona dotíral Maldonado s Lotusem a pánové se nějakou dobu vzájemně předjížděli. Pak Jenson špatně odhadl Maldonadovy úmysly a ťuknutím ho roztočil, čímž se sice dostal před něj, ale vysloužil si 5s penalizaci ve výsledkové listině. I tak ale Mekové skončili na 12. a 13. (respektive po penalizaci 14.) místě, což je podle mě na současnou situaci slušný výsledek 🙂

Před koncem závodu přišel moment dne, u kterého jsme oba skoro brečeli smíchy. Max Verstappen musel odstavit svou formuli kvůli poruše a když se ji snažili čínští traťoví komisaři (no, vzrůstem spíš komisárci 😀 ) dostat skulinou v bariéře do bezpečí do boxů, asi třikrát to ještě napálili předním přítlačným křídlem do zdi. Pak na místo radši přispěchali mechanici teamu Toro Rosso a křídlo sundali 😀 Podívejte se sami, přeji příjemnou zábavu! 😉

Dnešní článek je o maličkosti, která mi ale udělala ohromnou radost. Už dříve jsem se zmiňovala, jak jsem si v posteli dupla na Kindle, když jsem vstávala, abych otevřela střešní okno. Zmiňovala jsem se i o tom, že s novým displejem nejsem úplně stoprocentně spokojená, protože je lesklý a není takový jako originál. Takže předchozí stížnost tímto příspěvkem beru zpátky 😀 Minulý víkend si totiž švagřík všiml, že u kraje displeje čtečky něco maličko odstává. Já si toho všimla už dřív taky, ale přičítala jsem to spíš špatné kvalitě displeje. Ale švagr vyslovil hypotézu, že je možná na tom displeji ještě ochranná fólie, a proto je lesklý a ne tak pěkný. Muž měl dnes chvilku, aby se na to podíval – a švagrova hypotéza se potvrdila! Takže mám krásný matný displej a jsem spokojená jako blázen 😀 😀 😀

Jo a ještě jedna věc byla dneska strašně pěkná: konečně bylo krásné slunečné a TEPLÉ počasí 🙂 Cestou domů z nákupu jsme potkali historický kabriolet s pánem a dámou, ta dáma měla hlavu omotanou bílým šátkem ve stylu kněžny Grace Kelly. Strašně jsem jí záviděla a říkala si, že to auto je přesně stvořené pro tohle počasí a tenhle účel, byla to prostě paráda! 🙂

Událost, kterou vypíchnu dnes, nebude ani tak radostná, jako spíš úlevná. Souvisí vlastně i s včerejším podpisem hypotéky. Ve smlouvě je řečeno, že máme poslat svůj podíl na kupní ceně domu na účet notáře. Jenže v té euforii mi včera nedošlo, že svoji část nebudu moci zaplatit prostřednictvím internetového bankovnictví, jelikož na něj mám na převod z účtu na účet limit deset tisíc korun, což je několikanásobně menší částka než ta, kterou jsem měla poslat 🙂 Takže jsem byla už od včerejšího večera vystresovaná tím, že budu muset zajít na banku a vyplnit papírový příkaz o převedení dané sumy z mého účtu na účet pana magistra.

Předem jsem se vybavila zbraněmi nejtěžšího kalibru – do poznámového bloku v diáři jsem si vypsala číslo svého účtu, číslo notářova účtu, částku i zprávu pro příjemce. Připravovala jsem se na nejhorší a vstoupila do budovy banky. Naštěstí jsem si všimla, že mají hned u recepce pultík s formuláři a že od doby, co jsem naposled takový formulář vyplňovala, se značně zjednodušily (nebo jsem zmoudřela). Takže jsem vyplnila těch pět potřebných údajů (můj účet, účet příjemce, částku, datum splatnosti a podpis), popadla náhradní formulář a hrnula se nahoru do patra, kde sídlí bankovní úředníci. Naštěstí jsem si hned všimla dvou slečen, poradkyň pro našťastníky jako jsem já 🙂 Jedna se mě hned ochotně ujala, zkontrolovala mi vyplněný příkaz a během pěti minut už jsem byla na odchodu. Tomu říkám ideální svět! 🙂