Je neděle a ráno se jela F1, takže jak jsem předesílala, dneska bylo téma jasné 🙂 Tentokrát se jelo v Číně a z mého pohledu to byl zajímavý závod. Tedy aspoň v případě, že jste se tolik nesoustředili na čelo, ale na to, co se děje vzadu, což jsem dělala i já jakožto fanynka McLarenu. Team od posledního závodu odvedl zase pořádný kus práce, v závodě se co do času na kolo monopost pohyboval někde koncem první desítky a Jenson ani Fernando nemuseli odstoupit kvůli technickým problémům, takže i spolehlivost šla nahoru. Potěšilo mě, jak bylo auto konkurenceschopné, což bylo vidět zejména když na Buttona dotíral Maldonado s Lotusem a pánové se nějakou dobu vzájemně předjížděli. Pak Jenson špatně odhadl Maldonadovy úmysly a ťuknutím ho roztočil, čímž se sice dostal před něj, ale vysloužil si 5s penalizaci ve výsledkové listině. I tak ale Mekové skončili na 12. a 13. (respektive po penalizaci 14.) místě, což je podle mě na současnou situaci slušný výsledek 🙂

Před koncem závodu přišel moment dne, u kterého jsme oba skoro brečeli smíchy. Max Verstappen musel odstavit svou formuli kvůli poruše a když se ji snažili čínští traťoví komisaři (no, vzrůstem spíš komisárci 😀 ) dostat skulinou v bariéře do bezpečí do boxů, asi třikrát to ještě napálili předním přítlačným křídlem do zdi. Pak na místo radši přispěchali mechanici teamu Toro Rosso a křídlo sundali 😀 Podívejte se sami, přeji příjemnou zábavu! 😉

Dnešní článek je o maličkosti, která mi ale udělala ohromnou radost. Už dříve jsem se zmiňovala, jak jsem si v posteli dupla na Kindle, když jsem vstávala, abych otevřela střešní okno. Zmiňovala jsem se i o tom, že s novým displejem nejsem úplně stoprocentně spokojená, protože je lesklý a není takový jako originál. Takže předchozí stížnost tímto příspěvkem beru zpátky 😀 Minulý víkend si totiž švagřík všiml, že u kraje displeje čtečky něco maličko odstává. Já si toho všimla už dřív taky, ale přičítala jsem to spíš špatné kvalitě displeje. Ale švagr vyslovil hypotézu, že je možná na tom displeji ještě ochranná fólie, a proto je lesklý a ne tak pěkný. Muž měl dnes chvilku, aby se na to podíval – a švagrova hypotéza se potvrdila! Takže mám krásný matný displej a jsem spokojená jako blázen 😀 😀 😀

Jo a ještě jedna věc byla dneska strašně pěkná: konečně bylo krásné slunečné a TEPLÉ počasí 🙂 Cestou domů z nákupu jsme potkali historický kabriolet s pánem a dámou, ta dáma měla hlavu omotanou bílým šátkem ve stylu kněžny Grace Kelly. Strašně jsem jí záviděla a říkala si, že to auto je přesně stvořené pro tohle počasí a tenhle účel, byla to prostě paráda! 🙂

Událost, kterou vypíchnu dnes, nebude ani tak radostná, jako spíš úlevná. Souvisí vlastně i s včerejším podpisem hypotéky. Ve smlouvě je řečeno, že máme poslat svůj podíl na kupní ceně domu na účet notáře. Jenže v té euforii mi včera nedošlo, že svoji část nebudu moci zaplatit prostřednictvím internetového bankovnictví, jelikož na něj mám na převod z účtu na účet limit deset tisíc korun, což je několikanásobně menší částka než ta, kterou jsem měla poslat 🙂 Takže jsem byla už od včerejšího večera vystresovaná tím, že budu muset zajít na banku a vyplnit papírový příkaz o převedení dané sumy z mého účtu na účet pana magistra.

Předem jsem se vybavila zbraněmi nejtěžšího kalibru – do poznámového bloku v diáři jsem si vypsala číslo svého účtu, číslo notářova účtu, částku i zprávu pro příjemce. Připravovala jsem se na nejhorší a vstoupila do budovy banky. Naštěstí jsem si všimla, že mají hned u recepce pultík s formuláři a že od doby, co jsem naposled takový formulář vyplňovala, se značně zjednodušily (nebo jsem zmoudřela). Takže jsem vyplnila těch pět potřebných údajů (můj účet, účet příjemce, částku, datum splatnosti a podpis), popadla náhradní formulář a hrnula se nahoru do patra, kde sídlí bankovní úředníci. Naštěstí jsem si hned všimla dvou slečen, poradkyň pro našťastníky jako jsem já 🙂 Jedna se mě hned ochotně ujala, zkontrolovala mi vyplněný příkaz a během pěti minut už jsem byla na odchodu. Tomu říkám ideální svět! 🙂

Dneska to byl velmi, velmi významný den v životě nejen mém, ale i mého ctěného muže a švagra. Dnes totiž došlo k podpisu jednak hypotečního úvěru, jednak kupní smlouvy na barák. Podepsali jsme takových smluv (respektive jejich kopií), že jsem se skoro cítila jako hvězda na autogramiádě 😀 Takže třicet krásných let naplněných splácením hypotéky může začít!!! 🙂

Předchozí informace samozřejmě zdaleka převyšuje všechny drobné čtvrteční radůstky, ale přesto tu byla ještě jedna věc, která mi rozjasnila den: v nakladatelství Zoner Press byla opět slevová akce na knížky, tak jsem si jich asi sedm nebo osm vybrala 🙂

Dnešní příspěvek bude o angličtině. V práci máme možnost chodit na hodiny angličtiny, které nám částečně hradí firma a částečně si je platíme sami. Dostala jsem se do skupiny, kde se věnujeme spíše konverzaci než gramatice. Chodíme tam čtyři holky. Učitel je rodilý Američan, který ale už několik let žije v Čechách, protože se oženil s Češkou a mají spolu dvě malé děti. Je to celkem fajn chlápek, ale občas mě trochu mrzí, že si povídá převážně s jednou holčinou (jejíž mluvená angličtina je výborná, fakt před ní smekám) a na nás ostatní se moc nedostane, spíše jen posloucháme. Připadá mi to od něj trochu neprofesionální.

Tuhle středu jsme ale na hodině byly jen dvě – já a jedna další slečna, nikoli učitelova oblíbenkyně (pozn.: aby bylo jasno – proti té holčině nic nemám, naopak si s ní rozumím, jen ji potřebuji v textu odlišit). Dostalo se nás obě v hojné míře, povídaly jsme skutečně tu hodinu a půl a nedostalo se ani na žádná gramatická cvičení 🙂 Byla to fakt příjemná a užitečná hodina! Přesně takovou jsem potřebovala, protože jsem začala uvažovat o tom, že tam přestanu chodit…

Na pondělku byly docela cool hned dvě věci 🙂

Ta první souvisí s baráčkem – to se teď asi bude stávat docela často, ale snad je pochopitelné, že se tak těšíme do vlastního… Každopádně přišel email od paní přes hypotéku, kde potvrzuje, že ji máme schválenou a že by smlouva mohla být hotová snad zítra 🙂 A pak jsme ještě přepočítávali, jak na tom jsme s úsporami, jestli dáme dohromady potřebnou částku, nebo si budeme muset půjčit od rodičů. No, mělo by nám to dát, jupí! 🙂

Ta druhá prima věc se stala dnes v práci. Dostala jsem totiž zadáno, abych vypracovala „kuchařku“ naší práce v angličtině, což jednak znamená příjemné vybočení z běžné operativy, jednak procvičení se v jazyce a zopakování si práce s Google Docs 🙂

PS: Teď jsme ještě koukali do Google Analytics, odkud mi sem na blog přijde nejvíce lidí. Největší traffic je z dotazu „šulislav“ z příspěvku o jménech ve slovanském kalendáři. Tak to mě zbouralo a je to dneska nejsuprovější věc, díky! 😉 😀

Dnešní příjemná chvilka nastala cestou zpátky domů do Plzně. Tedy abych to uvedla na pravou míru, ne že by nás mužovi rodiče tak trápili a že bych se tak moc těšila na odjezd, to nebylo ono :)) Skutečnou příčinou mého obveselení byla písnička hrající v ústeckém Globusu, kde jsme se zastavili cestou domů nakoupit. Zrovna při našem příchodu tam totiž z reproduktorů spustil Megastór od Chinasek, jedna z mých oblíbených pecek z dob jejich začátků. Mám pocit, že ta písnička snad ani nebyla vydaná jako singl – jestli jo, ať mě znalci opraví…o to větší a lepší překvápko to bylo, taková rebelie v obchoďáku! 😉

Dnešní nejlepší zpráva dne přišla až kolem osmé večer. Realitní makléři asi nikdy neodpočívají 😀 Nechci nic zakřiknout, protože ještě není nic podepsáno, ale právě v tu dobu volal majitel realitky, se kterou řešíme koupi domečku. Má prý informace o tom, že je hotový odhad ceny nemovitosti a že nám banka hypotéku schválila, takže stačí už jen podepsat všechny dokumenty… Držte nám všechny prsty, aby to klaplo! Už se v našem domečku snů vidím a začínám řešit, kam co dáme 😉 😀

V sobotu jsem byla nejspokojenější večer. Mužovi rodiče mají chytrou televizi, která se umí připojit k internetu, dají se na ní přehrávat videa z různých webů apod. Klukům se podařilo nainstalovat do ní aplikaci stream.cz pro lepší přehrávání videí právě z tohoto webu, takže jsme následně strávili asi hodinku a půl sledováním pořadu Jídlo s.r.o., na který jsme poslední dobou nějak zapomněli koukat. Tak trochu jsme doháněli resty. Zaujala mě především epizoda věnovaná hořickým trubičkám, protože máma v dobách mého dětství v jedné trubičkárně pracovala a dodnes si pamatuji, jak jsme měli doma ve skříni tašku s odřezky a trubičkami, které se nepovedly tak, aby se mohly prodávat 🙂

Od Romana Vaňka jsme plynule přešli k dalšímu pořadu o jídle – Menu domů. Tuto show připravuje Veronika alias Koko a jde o to, že Koko si dá jídlo v restauraci a pak ukazuje, jak si onu dobrotu připravit doma (a někdy třeba i lépe). Ke Koko na web jsem občas zavítala, ale spíš svátečně, když jsem hledala postup přípravy nějakého konkrétního jídla. Některá jídla, jejichž přípravu jsme shlédli, vypadala velmi dobře, takže stránku i pořad asi začnu sledovat pravidelněji 🙂

V pátek bylo nejlepší to, že byl pátek 😀 Ne, vážně, celý den uběhl poměrně pohodově, v práci jsem stihla, co jsem potřebovala, příchod domů se podařil v rozumný čas a ani odjezd k mužovým rodičům, kam jsme jeli na Velikonoce, nebyl hektický a chaotický. Naopak, ještě před cestou jsem stihla i sprchu, v pohodě si sbalila věci s sebou a dokonce jsem doma ani nic nezapomněla. Když jsme pak večer seděli se sklenkou vína v ruce, byl to jen vrchol příjemného dne 🙂